Tak dnes se bude schvalovat batoh ( neboli stabilisační opatření )  který přinese chlap s gulama do parlamentu. Nemá to lehké. Kopou mu do něj zleva zprava.

Odboráři s levicí už z principu, vlastní rebelové proto, že to neplní předvolební sliby, lidovci s  melounama Luxovsky potutelně. Celá reforma se smrskává na tupou diskuzi o strhávání daní z hrubé nebo superhrubé, čemuž asi nikdo nerozumí. O co tedy vlastně jde ?

Když 15 není 15, ale 20
Nové daně se nebudou vypočítávat z hrubé, ale ze superhrubé mzdy. Jen si představte prodejce čehokoliv, který by dokázal od svých zákazníků inkasovat třeba dvacet korun a zároveň jim dokázal vsugerovat, že platí jen patnáct.

Prostě  daňová reforma se musí umět prodat.To věděla ODS už před volbami, když přišla s nápadem zavést rovnou daň – a zrovna ve výši pěkných patnácti procent.

Tento jediný tarif měl nahradit tehdejší čtyři sazby, které lidé platili podle výše svých platů: 15, 19, 25 a 32 procent. Výhoda rovné patnáctiprocentní daně tedy byla na první pohled docela zřejmá. Většina lidí si polepší a ti platící nejnižší sazbu zůstanou na svém.

Přitažlivé a jednoduché kouzlo snižování daní dokonce neprokoukla tehdy ani vládní ČSSD. A tak rychle kontrovala snížením nejnižší daňové sazby z 15 na 12 procent. Pak postavila svou kampaň na tom, že ODS plánuje po volbách zvýšení daní pro nejchudší.

Stačilo to přitom udělat snadněji. Říkat, že velkolepých 15 procent navrhovaných ODS je ve skutečnosti výrazně méně přitažlivých dvacet procent. To už rovná daň tak atraktivně nevypadá.

Oněch patnáct procent se totiž nepočítá z dnešní mzdy, ale z takzvané superhrubé. To je ta současná hrubá mzda plus 35 procent zdravotního a sociálního pojištění, které za zaměstnance odvádí jeho firma a jež nejsou vidět na výplatní pásce.

Nejlépe je to vidět na příkladu. Člověk, který dnes má hrubý plat (pro jednoduchost) deset tisíc korun, nebude platit 15procentní daň z deseti tisíc, ale ze 13 500 korun. Sazba tak ve skutečnosti není 15, ale 20 procent právě díky kouzlu se superhrubou mzdou.

* 15, nebo 20 %?

Jak to vypadá: hrubý plat na pásce: 10 000 Kč zdaněno 15 % – daň 1500 Kč A jak to je ve skutečnosti: K hrubému platu 10 000 je třeba přičíst ještě 3500 zdravotního a sociálního pojištění, které není na pásce vidět. To odvádí firma za zaměstnance. 13 500 zdaněno 15 %, daň je tedy 2025 korun, to je z původních 10 000 korun 20 %.

Jde opravdu o velmi neobvyklý experiment, který nemá v jiných zemích obdoby. Proč se například daní pojistné, které odvádí za pracovníka jeho zaměstnavatel? Daň z daně je opravdu unikát.

Je zajímavé, jak politik, který se drží svého programu a myšlenek, je otloukán kde kým. Důvodů se najde celá řada. Je prý politicky naivní (jiná vláda sestavit nejde), je prý ekonomicky naivní (navrhuje neproveditelnou reformu), je prý ...... S podivem člověk zjistí, kdo všechno na něm nenechá nit suchou. Pan poslanec by se nad sebou měl zamyslet, aby nedopadl jako Ruml a spol či duo M+P. Měl by si uvědomit, že tady jde o víc, než jen osobní zájmy a názory. Tady jde přece o koryta.
To vše se obhajuje známým a vyzkoušeným strašidlem rostoucího státního dluhu. Ten však v posledních letech rostl pomaleji než HDP, tedy relativně klesal. A co je hlavní, stále nedosahuje ani poloviční úrovně většiny vyspělých západoevropských zemí, jakož i USA. Ostatně jejich legendární prezident Reagan vyhnal státní dluh do závratné výše 2,65 bilionu dolarů, kdy roční úroky dosahovaly 15 procent všech příjmů (u nás asi 3 procenta), a přitom svou zemi vedl od úspěchu k úspěchu včetně výhry studené války bez jediného výstřelu. Když byl kritizován, že se málo stará o rozpočtový deficit, s úsměvem říkal, že ten je dost veliký, aby se sám o sebe postaral. Tento starý moudrý muž neztrácel nadhled, humor i smysl pro řád problémů, jež se u nás dramatizují spíše tragédským napodobováním Churchillova „krev, pot  a slzy“. Tím nechci problém našeho dluhu bagatelizovat, ale v chladnokrevném poli financí hysterie není dobrým rádcem. Tím spíše je zapotřebí náročných a promyšlených reforem, které by naše silně zbyrokratizované státní hospodaření neúprosně zacílily k vysoké efektivnosti.

Aby to nevypadalo, že "stabilizační opatření", dříve "reformu financí", jen kritizuji .Zde je moje představa řazení kroků:
1.) vypracovat detailní seznam výdajů
2.) odbourání všech zbytných a zbytečných institucí 
3.) zavedení tržních principů, a to zvláště osobní odpovědnosti, do vedení státních a veřejných orgánů
4.) zmenšování počtu a zjednodušování zákonů
5.) se  snižujícími výdaji ihned  snižovat zdanění.

Dosud platný daňový zákon z roku 1992 byl 88krát novelizován, má 66 000 slov, 363 výjimek a 447 druhů příjmů. Vládní předloha "reformy" má navíc několik předpisů pro fyzické, právnické osoby a několik daňových pásem pro DPH. Není to rozhodně rovná daň a ani její modifikace. Proto by bylo čestné vůbec nehovořit o rovné daní z jakési objevené superhrubé mzdy, ale jen o tom, že se vláda snaží z marasmu, který jí zanechala po osmi letech vládnutí sociální demokracie, alespoň trochu vystoupit a zavést pravou rovnou daň, která by obohatila náš rozpočet podobně jako na Slovensku zavede, až pokud bude na to mít sílu neboli až získá větší mandát od voličů. Je nutné však znovu a znovu opakovat, že pokud nebudou zrušeny stovky platných výjimek v placení daně, rovná daň nebude vůbec efektivní a v takovém případě bude jediným jejím efektem to, že bohatí získají skutečně více, jak to tvrdí ČSSD. Proto by se tato vládní daň raději vůbec neměla zavádět.

Rozhodně nechci znevažovat práci pana premiéra. Vím, že dělá, co může, za situace, jaká vznikla po volbách. Vím, že současná vládní koalice není vůbec souborem těch nejinteligentnějších jednotlivců. V takovém případě by ale premiér měl poskytnout prostor názorům snad jediného ekonoma, který to s naším rozpočtem myslí vážně. Měl by jeho názory podporovat tak, aby si každý občan jasně uvědomil, které strany a kteří jednotlivci ve vládě a stranických vedeních ozdravění naší ekonomiky nepřejí. A i když taková reforma z uvedených důvodů nyní nemůže projít, tak s jejím zaváděním raději počkat, až po případných dalších volbách bude prostor k jejímu zavedení větší. Ale do té doby musejí být lidé pravdivě informováni o tom, co rovná daň je a co v žádném případě není. Pak určitě změní volební výsledky v prospěch ODS. Proto by vedení ODS mělo podpořit každé úsilí přinejmenším o osvětu v této pro stát tak důležité oblasti a snahy poslance Tlustého přesvědčivě podpořit. Aby voliči pochopili, kdo brzdí rozvoj této země a koho nemají volit.