Brutální pohled na politickou scénu. Ale i to patří k demokracii.

Tento myšlenkový směr/výplod chorých mozků (výběr ponechám na vás) se začal silněji prosazovat teprve nedávno. Jeho představitelé se navenek tváří jako spasitelé lidstva, jenže zkušenosti ukazují, že se jedná pouze o derivát socialismu zahalený v líbivých ideích. Zatímco socialisté už ani nezastírají svůj pocit, že vědí nejlíp, jak má společnost správně žít, maximálně zamumlají něco o sociálně spravedlivé společnosti, zelení se snaží regulovat život mas z vyššího principu, jde jim přece o naše životní prostředí, o naši planetu. Popření svobody jednotlivce a pokřivení trhu už je pro tyhle mesiáše jen nutné zlo (a pro některé to zlo dokonce ani není). Obecně by se dali rozdělit do dvou základních skupin.

První skupinu tvoří politici. Ti se sdružují do stran s velice originálními názvy jako jsou Strana zelených, Strana zelených a třeba ještě Strana zelených. Zatímco členskou organizaci strany tvoří většinou lidé vzešlí ze dna, to jest z hipícké a aktivistické spodiny, o které bude pojednáno dále, do čela se zpravidla dostane protřelý šíbr, který už ví, jak to v politice chodí. Krásným příkladem je třeba zelené slunce našich životů Martin Bursík či Velký teplý Al Gore. Nejspíš nebude náhoda, že se jedná o zkrachovalé politiky, kteří se neprosadili se svými předchozími stranami či ve své původní straně. Pročež se zamysleli a jelikož nejsou úplně hloupí, tak nasedli do rozjíždějícího se vlaku nové vlny, vždyť kvůli korytu není zase takový problém hrát si na ekologa. Špatnou zprávou je, že díky svým zkušenostem Bursík dokázal dříve rozhádanou stranu, která byla k smíchu, stmelit a alespoň navenek sjednotit. Dalšího vývoje už se chopila mediální klika pravdy a lásky, stačilo zmanipulovat jeden průzkum, Zelení byli zváni do debat a de facto lidem vnuceni, jednalo se přece o hustou alternativu k těm prasatům u koryt, šeptali si pubescenti v oblaku konopného dýmu. Dopadlo to tak, že máme aktivisty ve vládě... A o co těmhle zeleným vlastně jde? Tedy kromě koryt? Pominu nereálné vějičky na hlupáky, jako třeba zrušení přijímaček na vysokou školu či zákaz jízdy kamionů přes víkendy. Jde mi spíš o snahy zavést ekologické daně, zpřísnit emisní limity a vůbec celkově otravovat život podnikatelům a průmyslníkům ve jménu bohyně a matky naší, totiž Gai (1. pád Gaia). V praxi se jedná vlastně o socialismus, ale daně a povinnosti mají jiná jména. I efekt bude stejný, házení klacků pod nohy ekonomickým subjektům ještě nikdy nikde k růstu ekonomiky nevedlo. Při své bohorovnosti (rozuměj nazelenalé tuposti) těm nahoře nedochází, že na naše trhy se jen třesou státy, kde v žebříčku priorit mají ekologii až za psím štěkem a lidským životem. Nebo jim to možná dochází, ale proč se snažit nutit svou zelenou vizi státům jako Čína, Rusko či zemím v Africe a Jižní Americe, když doma je to bez práce a bohužel to může i fungovat.

Druhou skupinu můžeme souhrnně označit jako hipíky. Většinou se jedná o zkrachovalé existence, které najednou začaly vykládat, že ony nežijí bídný život lemovaný chlastem, marihuanou a sociální podporou, nýbrž že se rozhodly žít alternativně, na protest proti západnímu konzumnímu stylu života. K tomu bych jim ostatně přiznal plné právo, kdyby neužívaly oněch konzumních vymožeností a neparazitovaly na těch, kterými dle svých slov pohrdají. Nejlepší definice hipíků pochází od Erica Cartmana: „Chtěj zachránit svět, ale kouřej trávu a smrděj!“ Může to vypadat, že tahle smutná skupinka nemá na společnost vliv, jenže jsou to právě hipíci a jejich sympatizanti, kteří dostali svého guru do Parlamentu, protože do jejich otupělých mozků neúnavně protlačoval slovo „zelení“, až se toho poslední zbytky mozkových buněk chytly a květinové děti přes veškeré své pohrdání zamířily houfně k volebním urnám. Samozřejmě v plné parádě, to jest ve smradlavých hadrech vonících jako konopná plantáž v době sklizně spojené s požárem a s dvojicí psů volně pobíhajících kolem bez náhubku. A tomuhle máme legalizovat marihuanu? No way!

Útěchou zůstává, že zatím veškeré strašáky měly trvanlivost tak dva roky, ať už šlo o SARS, Ebolu či ptačí chřipku, takže předpokládám, že za dva roky lidstvo otupí i vůči nejnovější Nemesis v podobě globálního oteplování způsobeného člověkem a zelený póvl se opět zařadí tam, kam patří, totiž do spodních pater společnosti bez možnosti otravovat život slušným lidem.