Brněnský zastupitel za ODS Paulczyňski je rasista a xenofob napsal pan Štěpán Kotrba na Britských listech.

A pokračuje v rozboru: I když ho představitel brněnské samosprávy nenapsal, ale převzal od jakéhosi Václava Vlka z Neviditelného psa, vyjadřuje článek "O právech menšin" nejspíše jeho mínění. Ukazuje, na jaké voliče sází brněnská ODS, jakou společnost by chtěla vybudovat v moravské metropoli. Jeden článek to ukazuje lépe, než celý volební program... Další článek převzal Petr Paulczyňski od "národovce" Ondřeje Šlechty z časopisu Národní myšlenka. Šlechta se v něm zastává neuvěřitelných výroků senátorky Liany Janáčkové na adresu Romů. Xenofobní články se lživými údaji, kterými naplňuje trestný čin vyvolávání nenávisti vůči skupině obyvatel, ale píše i brněnský zastupitel sám. Či je s hrdostí podepisuje. Státní zastupitelství nechává jeho činy - na rozdíl od 1. místopředsedy vlády Čunka - bez povšimnutí. Hádejte proč? Na rasismus a xenofobii má právo pouze ODS.

Jako obvykle hysterická reakce rádoby intelektuála, reagujícího  na můj blog, v němž jsem v několika článcích reagoval na řadu někdy vtipných, jindy rádobyvtipných žertíků , fotografií, fotomontáží a článků, které kolují internetem.
U žádného nejsem autorem, u žádného jsem nepřidal vlastní kladné stanovisko. Pouze jsem svým čtenářům představil názory jiné, než oficiální, takzvaně policky korektní
Stanovisko k dané problematice jsem ale už jednou jasně vyjádřil a protože ho asi pan Kotrba nečetl, tak ho opakuji:Já bydlel 25 let na pokraji brněnského Bronxu a do školy se mnou chodili také hoši z etnika- tehdy to byli ještě cikáni. A měl jsem mezi nimi i kamarády. proč ne. Protože celá ta šaráda je o lidech a ne o etniku. Různí ombudsmani hledají řešení, ale ani za nic by nebydleli tam, kde jsou problémy, které formují názor veřejnosti zcela odlišně od ochránců těch, kteří by zasloužili na prdel a ne státní peníze. Z rasizmu se ale nařknout nenechám, protože v mé firmě je řada romáků zaměstnaná. A také mezi mé přátele patří člověk, jehož si vážím a snímž jsem schopen jet dokonce na dovolenou. Ten mi také pootevřel pohled na danou problematiku zcela jinak než všichni ti, co se v neděli v TV tvářili jako znalci.
A teď něco o politické korektnosti. Politická korektnost by se dala nejjednodušeji popsat jako myšlenková tyranie vůči normální většině, fungující tak, že předstírá ohleduplnost a soucitnou laskavost vůči všem možným nenormálním menšinám, které vnímá jako tak či onak znevýhodněné, a musí je proto zvýhodnit,“ píše například známý publicista Benjamin Kuras. „Těch si dokáže navymýšlet tolik, až z nich udělá privilegovanou většinu a z normální většiny znevýhodněnou menšinu".

A jiný autor: Současní propagátoři pozitivní diskriminace, mluvčí politické korektnosti, různí bojovníci za jakási nadstandardní práva menšin všeho druhu, feministky, sexuální devianté, ti všichni usilují o censuru, omezení svobody projevu a myšlení, o úplné vytlačení „nekorektních“ pojmů ze slovníků a mluvy, o odstranění tradičních označení, o cílené popírání přirozených typických rozdílů mezi rasami a etniky, mezi mužem a ženou, zdravým a postiženým, mladým a starým… atd., což nastoluje atmosféru strachu se těmito typovými charakteristikami vůbec zabývat.

Postoje některých nátlakových skupin prosazujících politicky korektní myšlenky a postupy pozitivní diskriminace v sektorech jejich zájmu, lze označit za agresivní, demagogické a mnohdy hraničící s militantismem – například hnutí zvýhodňující homosexuální menšinu oproti většině heterosexuální, feministická (gender) hnutí a propagátoři multikulturalismu a nebezpečného míšení ras, zastánci neuvěřitelných práv zvířat… atd. Pozitivní diskriminace a politická korektnost doprovází jako přívěšek i další ultralevicové „ideály“ a stala se zbraní militantních ekologistů, aktivistů NGO-ismu, humanrightismu a trvale udržitelného rozvoje.

Nikoli volná, nespoutaná debata, v jejímž středu stojí argument a jeho obhájení - pole ovládlo mobilizování, cenzura, omezování a moc určitých sociálních a etnických skupin. Že je konkurence v tomto boji za „práva malých a slabých“ veliká potvrzuje i fakt, že v USA všechny skupiny, které se považují za utlačované menšiny, tvoří dohromady 374 procent americké populace!

Takže namísto seriozní diskuze nad danými fenomeny se standardně přilepí nějaká nálepka a je to.
Proč se pan Kotrba místo toho nezajímá, proč lze v krátké době na internetu najít to, co jsem shromáždil a předložil svým čtenářům k zamyšlení? Proč nezkoumá příčiny této lidové tvořivosti, když je tak filozoficky zaměřen?
Namísto diskuze kterou jsem chtěl rozpoutat mi přidělí svoji nálepku? Ani si asi nevšiml, že článek má známku 2.
Nezbývá mi než říci: Neustále roste počet cenzorů, kteří mi mohou políbit šos.