Socioložka Jiřina Šiklová v Úhlu pohledu pod titulkem Proč se Klaus bojí veřejné diskuse v LN dne 11/1 dehonestuje pana prezidenta. Snaží se čtenáři vnuknout myšlenku, že Klaus je lump a pan Švejnar je skvělý.

Autorka vyzývá k fair play. To sedí. Kdopak by si vzpomněl, že tato pravdoláskovnice a vyzyvatelka k fair play je  autorkou výroku: „Raději se mýlím s Havlem, než abych měla pravdu s Klausem“.

To je od autorky asi tak fair, jako když pana Švejnara předvedl ve svém Uvolněte se prosím Jan Kraus, jehož bratr pracuje pro Švejnara)

Na internetových stránkách ČT stojí, že zábavná podívaná je založena na Krausově schopnosti improvizace. Tentokrát si ale moderátor na adresu svého hosta nezažertoval, ačkoli ho k tomu možná vybízela skrývaná Švejnarova prkenná nadutost nebo jeho příchylnost k bankovnímu domu ČSOB a penězům vůbec. Jestli se publikum v pražském divadle PONEC něčemu smálo, tak tomu, jak si Kraus utahoval v narážkách z nepřítomného současného prezidenta Václava Klause nebo české malosti. Švejnarovo vystoupení Kraus zakončil nadsazeným konstatováním, že jediné, čím se Češi - tak na sebe v první polovině 90. let pyšní - nakonec proslavili, je pojem tunnelling. Celé to ovšem více připomínalo scénku podle předem připraveného scénáře, než bezprostřední rozhovor vedený okamžitými nápady a postřehy.

A tak to s těmi pravdoláskovníky je furt neboli porád. Plná huba ideálistických keců a za kulisami praktiky, které kdyby dělali Klausovci nebo modroptáčníci, byl by oheň na střeše.

Obr. http://www.praguepost.com/articles/photos/2007-06-06/fs_3673-SIKLOVA2.jpg