Podle důvěrných informací z jednání koaličních špiček pohrozil premiér Mirek Topolánek odvoláním ministrů za Stranu zelených.

 Stalo se tak v reakci na názorový kotrmelec zelených, kteří na poslední chvíli otočili o sto osmdesát stupňů a na místo tajné volby hlavu státu jejich zástupce (narozdíl od lidovců) podpořil na organizačním výboru poslanecké sněmovny volbu veřejnou.

Topolánkovo bouchnutí do stolu je možná neočekávané, razantní, ale zcela namístě. A to i přes to, že může znamenat konec jeho vlastní vlády a nové míchání mocenských karet. Dohoda na osobě hlavy státu není součástí koaliční smlouvy a premiér Topolánek také nikdy ani slovem zeleným nevyčetl, že mají svého vlastního kandidáta. A to i přes to, že si Jiří Paroubek z jejich Švejnara posléze učinil svého Antiklause. Ale ani Martin Bursík by neměl zapomínat, že ODS má v koalici 81 poslanců, zatímco zelení 6.

Největším pozitivem Topolánkovy koaliční vlády – a na tom se shodují prakticky všichni zúčastnění – dosud bylo, že velká strana ty malé neválcuje a malé naopak tu velkou nevydírají. Přeskočení zelených k Paroubkovi a Rathovi v otázce způsoby volby prezidenta, kdy rozhodující hlas na organizačním výboru dodala Bursíkova pravá ruka Kateřina Jacques, už takovým „vydíráním“ je. Infantilní je i záminka zelených. Někdo (Weigl) se prý s někým (Šlouf) sešel. Svatá prostoto! Zelení tím přitakali „estébáckému“ šmírování v hotelu Savoy a „bolševickému“ dozoru nad hlasováním zákonodárců.

Martin Bursík ze Strany zelených víceméně vytěsnil klasické žabičkáře a učinil ji platformou havlovských sirotků. Této nazeleno natřené Pravdě a Lásce se díky Topolánkovi dostalo nadstandardního podílu na moci. Až takového, že s tím předseda ODS měl a má mezi svými problém. Možná proto nebude na škodu připomenout, že čtveřici zelených ministrů ve vládě nejistí pouze šest zelených poslanců, ale hlavně 81 modrých, jinými slovy – volební výsledek ODS. Pokud je to Bursíkovi málo a spěchá do objetí s Paroubkem, nikdo ho nedrží. Na svoji proradnost, s jakou Mirkovi Topolánkovi šermuje dýkou za zády, dříve či později stejně dojede.

Koneckonců Švejnar již Paroubkův polibek smrti obdržel, tak si Bursík může jít stoupnout do řady.

http://www.ceskamedia.cz/article.html?id=226525