Česko prý vede žebříček rozvoje ekonomiky podle průzkumu mnichovské Bertelsmannovy nadace. Ta pravidelně srovnává více než 120 zemí, které označuje za „rozvíjející se“, a hodnotí, jak se daří jejich ekonomice a jak schopné má politické vůdce.Nevím, podle jakých kriterií ona mně zcela neznámá nadace postupuje, ale možná mají stejné postupy jako když některé naše agentury dělají průzkumy pro Paroubka.

Zajímavé je, že renomovaný komentátor MFD Martin Komárek nás vidi nějak jinak. Posuďte sami:

Když do té země vjedete, praští vás do očí smetiště. Špinavé zahrádky, v nich kůlničky pokryté vlnitým plechem. Tlusté rajdy u pankejtů plných plechovek od májky a jiných podřadných paštik a papírů od junioru a jiných podezřelých uzenin vrtí zadky.

Zajdete-li do restaurace, na ubrus, často umouněný, postaví vám podměrečné pivo zamračená číšnice. Pravda, je laciné, ale k ceně si něco připočtou, nebojte se. Když se chcete na něco zeptat, mluví tu jen domorodou řečí.

Zkuste se s domorodci domluvit. Neptejte se policie. Šedesát procent dopravních policistů bere úplatky. Kdyby zjistili, že máte u sebe peníze, snažili by se na vašem autě něco najít, aby vám dali pokutu, kterou samozřejmě vloží do své kapsy.

To v lepším případě. V horším narazíte na gang policistů, kteří se nechávají najmout k tomu, aby týrali, okrádali a zabíjeli bohatší spoluobčany. Pokud se vám to stane, v žádném případě si nestěžujte, neobracejte se na soud. Kdo přichází k soudnímu dvoru s oprávněnou žalobou, snadno se může ocitnout ve vězení. Ale i kdyby ne. Procesy se táhnou roky, ba desetiletí. Spisy se ztrácejí. Ostatně někteří soudci jsou sami hlavami mafie, která ve velkém okrádá podnikatele.

Nejpravděpodobnější však je, že vás okrade o peněženku několik snědých výrostků. Kdybyste věděli, jak žijí, možná byste jim dali peníze sami. Dvě stě tisíc Romů v té zemi žije často v nelidských podmínkách. Bílí jimi paušálně pohrdají. Tisíce romských dětí vyrůstají ve špíně a úplné beznaději. Škola jim nepomůže. Protože jsou jiné, šoupnou je do pomocné třídy. Až vyrostou, nenajdou práci. Budou žít ze štědrých úplatků, které vláda z nějakého důvodu poskytuje nepracujícím na úkor těch, kdo pracují.

Mimochodem, úplatek je nejčastější slovo v té zemi. Když chcete zařídit podnik a nechcete nejprve zemřít stářím, musíte dát úplatek. Pokud chcete promptně vyřídit stavební povolení, to samé. Má řemeslník pořádně spravit vodovod nebo natřít střechu? Uplaťte ho, jinak to zkazí. O policistech jsme už mluvili. Že jsou úplatní politici? To je normální všude. Ale míra drzosti, s jakou si berou starostové a jejich podržtaškové z každé veřejné zakázky, přímo omračuje.

Lidé to vidí realisticky, považují se podle všech průzkumů za velmi, velmi zkorumpovanou zemi. Úplatky dávají rádi a jen tak reptají.

Do čela si volí podivné existence. Zákonodárcům té země se zjevují na záchodě tajemné postavy. Jiní si posílají nábojnice a střelný prach.

Velmi rádi se navzájem zrazují. Obzvláštní radost mají z toho, když mohou podrazit své šéfy. Ostatně, to jsou též exoti. Všichni mají mladé milenky. Někteří obviňují konkurenci z toho, že pořádá únorový puč (myslí tím demokratické volby).

Další zas soudí, že Evropská unie a Sovětský svaz jsou totéž. Jiný zas slíbí před volbami snížení státního dluhu, daní i růst mezd - což nedokázal ani Harry Potter.

Většina lidí se však o politiku nezajímá. Dvě třetiny totiž žijí v chudobě, jejich plat je nižší než průměrná mzda a je okolo sedmi set eur.

Nesnaží si však nijak pomoci. Odpoledne tráví v hospodě u piva nebo u televize. Přitom si trpce stěžují na svůj osud. Ceny stále stoupají. Už i máslo je levnější v sousední mnohem bohatší zemi. Nemluvě o značkových oblecích a parfémech. Elektřinu a plyn zdražují monopolní společnosti, které si připisují nekřesťanské zisky.

Proč o té smutné zemi píšeme? Podle žebříčku Bertelsmannovy nadace je v čele ne méně než stopětadvaceti transformujících se zemí.

Země šampionů