Jiří Peňás se pustil do Václava Klause. A Týden mu to otiskl. Z duše mi promluvili někteří diskutéři pod článkem:

Milý pane Peňas,tak jste se parádně vyzvracel do Týdne,škoda, že svoji kocovinu vnucujete veřejnosti.Je neuvěřitelné, že vaše bláboly je Týden ochoten tisknout.Budiž vám zem lehká.

Nahodou je frajer - za ty plky, kterych jiz druhy den nikdo nevzpomene, dostava prachy

Nebuďte smutnej pane Peňási a napijte se. A až zas budete mít blbou náladu, klidně se zas vyplačte do Týdne.

Zde výňatek z článku pana Peňáse:
Hrozný sen, strašlivá vidina. Naštěstí však lichá. Je pátek dopoledne, volitelé se scházejí a naše srdce naplňuje důvěra, že k anihilaci světa nedojde. Že trám našeho národního bytí bude pevně zasazen na kopci nad Prahou a úzké štěrbiny jeho pozorných očí budou vlídně, ale přísně sledovat naše pozemské hemžení. Dál bude jeho stříbrný trávník vysílat povzbudivé šajny do našich srdcí a jeho pečlivě zastřižený knírek bude radostně skotačit v našich myslích. Jeho tenisové lokty se budou dál vznášet jak duha nad českou krajinou a jeho sportovní lýtka budou coby pilíře držet klenbu nebes. Jeho pevný, přesto stále mladistvý hlas bude nalévat medovinu do našich uší a slůvka a slovíčka bude každý, jak školáček tak kmet, hltat jako manu z nebes. Jeho panošům Jaklovi a Hájkovi budeme závidět onu blízkost, ale vědomi si, že vyvolený může být jen někdo, skromně přiznáme svou nedostatečnost. Stačí nám přece jen, že je! Že nad námi bdí, že je tu s námi.

Dál nikoli každý bude jeho myšlenkám rozumět, ale jejich velikost ctít budeme bez rozdílu vzdělanosti. On, ochránce počasí a dalekých ledovců coby hromovládný Perun bude dále trůnit na starodávném stolci, někdy oblečen v prosté selské haleně, jindy v rouchu královském. On, strážce pokladů a jakosti měny, bude spolehlivě vrčet jako Kerberos na její europrznitele. On, ochránce kuřáků a lyžařů, bude vyhánět zajíce ze svých pelechů a blechy z kožichů. On, sen všech žen a přitom věrný děd, první zahradník země a kormidelník vod, bude dál třímat volant, s nímž naše země neuhne. On, nerozpustný český cukr ve vodách světa, sladidlem bude našich dásní. On, premiant všech tříd a šampion košíkářských doskočišť, on, husita vinohradský a chalupník prudický, muž nikdychybující, vševědný a nikdy neodpočívající, muž hor i nížin, světaznalec i baráčník, inženýr našich duší a konstruktér našich osudů. Prostě On.

Že by si pan Peňás vyřizoval účty za Klausův článek z roku 2004?