Komentátor tiskové agentury UPI Mark S. Ellenbogen je předsedou správní rady nadace Global Panel a prezidentem Prague Society.Komentátor tiskové agentury UPI Mark S. Ellenbogen je předsedou správní rady nadace Global Panel a prezidentem Prague Society.“Klaus se stal prezidentem po legendárním antikomunistickém disidentu Václavu Havlovi v roce 2003. Havel byl prvním demokraticky zvoleným Československým prezidentem po pádu komunismu v roce 1989. Roku 1993, porozchodu Slovenska a České republiky byl Havel zvolen prezidentem České republiky a zůstal v této pozici deset let. Celkem byl Havel prezidentem třináct let”. Ve všech prezidentských volbách, kterých se prezident Havel zúčastnil, měl plnou podporu Václava Klause a všechny hlasy poslanců ODS.“Klaus byl ministerským předsedou. Byl proslulý pro své výbuchy hněvu. Nepříliš známá je příhoda, jak kdysi vyšel ze své kanceláře a na cestě na WC na chodbě spatřil mladou úřednici u kopírky. “Co děláte u mé kopírky”, zařval na ni. “Pracuji vedle vaší kanceláře, v kanceláři ministra bezpečnosti”. “Aha,” zamručel Klaus a rozzuřeně odešel. Druhý den nařídil, aby mezi jeho kanceláří a kanceláří ministra bezpečnosti byla postavena skleněná stěna.” Tato “citovaná” historka je samozřejmě nesmyslná. Vypadá to, že se pan Ellenbogen sám stal obětí hloupého vtipu, který svým americkým čtenářům s takovým potěšením servíruje. Jeho autor, na rozdíl od pana Ellenbogena, který prostředí Strakovy akademie velmi dobře zná, se k budově České vlády pravděpodobně nikdy nepřiblížil ani na deset mil. Vláda, její ministerský předseda a “ministr bezpečnosti” nesídlí ve stejné budově, nesdílí jednu na chodbě stojící kopírku a jedno, někde přes chodbu umístěné, společné sociální zařízení. I tak zaostalá a nekulturní země jakou je podle pana Ellenbogena Česká republika, má pro svá ministerstva jejich vlastní budovy, mnohdy umístěné v palácích, jejichž architekturu a historii nám Spojené státy mohou jen tiše závidět.
Nicméně musíme vzít v úvahu motivaci pana Ellenbogena, o které se dozvíme více, když se poučíme o jeho profesionálních aktivitách. Pan Ellenbogen je předsedou globální lobistické organizace, zvané Global Panel Foundation, která si klade za cíl vytvářet celosvětovou síť politických a obchodních kontaktů a jejíž lobisté pomáhají “řešit spory v konfliktních oblastech”. Jeho organizace (spolu se svou dceřinnou organizací The Prague Group), nejen doporučuje a obhospodařuje investice do Severní Koreje, které pomohou v rozvoji místní demokracie, ale soudě podle obsahu webové stránky v současné době aktivně řeší problémy v takových ohniscích konfliktů, jako je Pakistán, Gaza strip a … Česká republika. Příspěvkem pro řešení toho našeho konfliktu má být právě článek pana Ellenbogena, který navozuje uklidňující a hojící atmosféru. Například takovým prohlášením jako je to, kterým uzavírá pohádku o setkání Václava Klause a nešťastné mladé úřednice na chodbě mezi kancelářemi ministerského předsedy a ministra bezpečnosti: “To je Václav Klaus v kostce – zlomyslný egomaniak.”
Je neuvěřitelné, že článek šířený renomovanou tiskovou agenturou jakou je UPI může obsahovat takové urážky a pomluvy.
To ale ještě není vše. Pan Ellenbogen pokračuje:
“Český tisk přináší mnoho příběhů jeho špinavých machinací. Ale v momentě, kdy se objevily v tisku, jejich zdroje, zmizí anebo nejsou dosažitelné.” Už víme, proč jsme předmětem zájmu organizace jako je Ellenbogenova Global Panel Foundation, už víme, co máme společného s Pakistánem, Gazou, nebo s tou Severní Koreou. Na prezidentův pokyn u nás mizí nepohodlní žurnalisté a jejich zdroje. Nic naplat, patříme do třetího světa, ale pan Ellenbogen a jeho organizace spojující politiky a velký byznys nám pomáhá. Pro takovou těžkou a nákladnou práci ovšem potřebuje více finančních příspěvků. Politici, které pan Ellenbogen kultivuje a umravňuje, jistě nejsou laciní.
“Komunisté podporovali Klause při jeho prezidentské kandidatuře v roce 2002. Klaus byl téměř vyřízen a blízko porážky. Proto sáhl ke Komunistické straně a za jejich podporu je bohatě odměnil tím, že je přivedl zpět do společnosti. Je to ostuda.” “Klaus přivedl komunisty zpět tím, že je pozval do letního sídla prezidenta v LÁnech roku 2003.” Prezident Klaus ale komunisty zpět do společnosti nepřivedl. Při jedné příležitosti pozval k jednání do Lán předsedy všech parlamentních stran. Pan Ellenbogen bude jistě potěšen, že prezident Klaus komunisty nevolil. To, že jsou v parlamentu, rozhodně není jeho zásluhou. Není jí ani to, že komunisté jsou ve vedení sněmovny a ve vedoucích pozicích některých parlamentních výborů. Do vedoucích pozic ve sněmovně byli zvoleni hlasy přátel pana Ellenbogena a partnerů jeho přítele Švejnara, hlasy sociálních demokratů, více než půl roku před tím, než byli spolu s ostatními vedoucími činiteli parlamentních stran pozváni do Lán. Prezident vedení parlamentních stran pozval k jednání o možnosti nalezení širší vnitropolitické shody na základní mezinárodní otázky. Vzhledem k tomu, že občané ve volbách komunisty do parlamentu poslali (měli tehdy ne 26 poslanců jako dnes, měli jich 41 v dvouset členné sněmovně), obecnější shoda na zásadní témata by bez nich nebyla možná. Ostatně o nemožnosti najít širší politickou shodu bez komunistů by mohl vyprávět právě pan Švejnar.
Pan Ellenbogen jistě ví, i když o tom svým americkým čtenářům nic neříká, že Jan Švejnar by bez komunistických hlasů neměl ani teoretickou šanci na zvolení. Ví jistě i to, že se jeho přítel Švejnar o hlasy komunistických poslanců a senátorů velmi ucházel, úspěch jeho kandidatury na nich osudově závisel a že on i jeho partneři s komunisty o jejich podpoře do posledního dne usilovně jednali.
To, co bylo ostudné u prezidenta Klause dnes ovšem nevadí u Jana Švejnara. Ten je proti komunismu obrněn imunitou. Není divu, jak svým čtenářům pan Ellenbogen dále sděluje: “Švejnar reprezentuje to nejlepší, co může Česká republika nabídout”.“Známe se ze společného působení ve radě New Yorské nadace CERGE-EI, která podporuje rozvoj mladých ekonomicky orientovaných vedoucích osobností ve střední a východní Evropě. CERGE-EI je společnou institucí Karlovy university a Ekonomického ústavu české Akademie věd. Je v této části světa jedinečná a svou práci vykonává skvěle. Vedle v Princetonu vzdělaného profesora Hunter College Randalla Filera je Švejnar jedním z duchovních vedoucích osobností tohoto centra." Hlavním sídlem CERGE-EI je Praha.
Švejnar se, podobně jako jiní zahraniční Češi, vrátil domů po pádu komunismu. Vystudoval na Cornell University a Princetonu a poté se stal profesorem Michiganské university. Mezi rokem 1996 a 1997 byl ředitelem Davidsonova Institutu při Michiganské Rossově obchodní škole. Od roku 1992 do roku 1997 byl zakládajícím ředitelem Ekonomického ústavu České akademie věd. Je ředitelem Centra pro mezinárodní politiku Školy Geralda R. Forda. Jako konsultant Světové banky a Evropské banky pro rekonstrukci a rozvoj, byl kdysi Švejnar ekonomikým poradcem Havla a ministerského předsedy Špidly. Je stále předsedou dozorčí rady Československé obchodní banky, jedné z největších Českých a Slovenských finančních institucí.Pan Ellenbogen zapoměl zmínit členství Jana Švejnara v Komisi pro udílení Nobelovy cenu za ekonomiku. Nejspíš proto, že tento článek psal až potom, co Švédská královská Akademie věd to členství popřela a pan Švejnar “upřesnil” životopis na internetové stránce své kampaně.
Vskutku, pan Švejnar byl zakladetelem CERGE-EI. Je členem jeho rady od samého začátku. A CERGE opravdu působí v Praze, na rozdíl od pana Švejnara, který se nevrátil po pádu komunismu do České republiky jako mnozí jiní zahraniční Češi. Přijel do Prahy před několika měsíci, aby se tu nechal zvolit prezidentem. Prezidentem se nestal a zatím ještě neví, kdy se vrátí domů, do USA.
Pan Ellenbogen pak pokračuje v představování pana Švejnara zahraničním čtenářům. Ti se dozví, že “Jan Švejnar je, na rozdíl od mnoha sociálních demokratů nezávislý, a je tržně orientovaným konzervativcem v ekonomických otázkách. O to více byla jeho kandidatura překvapivá.” “Švejnar byl”, píše dále pan Ellenbogen, “objeven předsedou České strany sociálně demokratické Jiřím Paroubkem, který vyzval veřejnost, aby mu pomohla vybrat protikandidáta Václava Klause. Paroubek mi nedávno řekl: ‘Nesouhlasím se Švejnarem v mnohých ekonomických otázkách, ale je to dobrý a čestný člověk a to je přesně to, co tato země potřebuje.’”
Pan Ellenbogen pak pokračuje: “Švejnar rovněž udělal to, co neudělal nikdo před ním. Procestoval Českou republiku a představil se lidem na veřejných meetincích. Protože prezident je volen parlamentem, byl za to kritizován v tisku, ale brzy jeho popularita vzrostla a byl oblíbenější než kontroverzní Klaus. Klausovi bylo brzy horko a vypadal nervózně.”
Jan Švejnar ale nepořádal žádné veřejné volební meetingy a ani se žádných nezúčastňoval. Uspořádal řetěz universitních přednášek na téma transformace a setkání s politickými představiteli v regionech. Mimochodem, pokud by na universitách konal politické meetingy, pohyboval by se na hraně zákona o vysokých školách, který na nich politickou agitaci zakazuje. Je pravda, že díky masivní podpoře medií, měly jeho předenášky nečekaný impakt. Tisk, který mu dal darem tuto nevídanou publicitu, ho za to ale nikdy nekritizoval, kritizován byl naopak prezident za to, že žádnou “kampaň” nevedl a kritici v mediích jej proto obviňovali z “pohrdání veřejností.”
Václav Klaus podle pana Ellenbogena vypadal nervózně.
“Švejnar a já jsme byli během volby několikrát v kontaktu. Informoval jsem ho o průběhu americké prezidentské kampaně a on mi podával zprávy o tom, jak věci vypadají tam. Opravuji. Václav Klaus vypadal nervózně podle Jana Švejnara, který o tom, jak věci vypadají tady, informoval svého přítele Ellenbogena. Věděl jsem, že Klaus a jeho bandité se budou uchylovat ke špinavým trikům - a to se nakonec stalo.”“Česká republika si zasloužila presidenta Švejnara – vrátil by jejich nejvyšší politické posici čest a kompetenci. Těšíme se, Jene, že tě za pět let budeme oslovovat ‘Pane prezidente’.”
Česká republika si rozhodně nezaslouží, aby o ní agentura UPI prostřednictvím světového tisku informovala tak, jak to v tomto a podobných článcích dělá její komentátor Mark Ellenbogen a jiní kolegové a přátelé Jana Švejnara.
Pan Ellenbogen popisuje, jak sám píše, jak věci vypadají tady, na základě informací Jana Švejnara. Proto je Jan Švejnar spoluodpovědný za obsah jeho článku. Děsím se představy, že toto je slibovaná propagace České republiky a otevření se světu prostřednictvím Švejnarových kontaktů.
Nejsme, pane Švejnare, státem, ve kterém na příkaz šíleného diktátora mizí kritičtí novináři, nejsme státem, ve kterém jeho prezident se svými bandity vládne pomocí špinavých triků a machinací. Nejsme státem fanatiků, jejichž domácí konflikty, nebo konflikty s jejich sousedy, musí řešit organizace zahraničních lobistů a nejsme státem, kterému vládne zlomyslný egomaniak, který nejen neměl být znovu zvolen, ale měl být bez ceremonií vyhozen. Nepotřebujeme, aby jen proto, že jste nebyl zvolen jejím prezidentem, vaši přátelé takto představovali Českou republiku světové veřejnosti. Sliboval jste, že budete pracovat ve prospěch České republiky, že využijete svých zahraničních kontaktů k šíření jejího dobrého jména a k její propagaci jako země se stabilním politickým a ekonomickým prostředím, která je dobrým cílem zahraničních investic. Místo toho vaše kontakty poškozují dobré jméno České republiky a škodí jejím zájmům. Máme i tyto vaše sliby chápat jako podmíněné vaším zvolením, podobně jako vaše odložení amerického občanství a odchod z dozorčí rady ČSOB? Mohl byste své přátele požádat, aby o nás nelhali a aby nás a naše společenské a politické prostředí popisovali v alespoň tak příznivém světle, v jakém popisují americkým a evropským investorům Severní Koreu?
UPI, Feb. 19, 2008, MARC S. ELLENBOGEN, UPI International Columnist
http://www.fragmenty.cz/iy757.htm