Skutečná finanční výše poplatků ve zdravotnictví je naprosto marginální. Je to asi tak, jako když do auta musíme  lít benzin, olej, platit pojištění, servis, měnit obutí a podobně.

Skutečná finanční výše poplatků ve zdravotnictví je naprosto marginální. Je to asi tak, jako když do auta musíme  lít benzin, olej, platit pojištění, servis, měnit obutí a podobně.
A jednou za čas také jedeme na myčku, protože s neumytým autem nás do servisu prostě nesmíme.
Samotný servis ale již máme předplacený ve formě pojištění a jestliže se autíčko porouchá akutně, tak pro nás dojedou a neplatíme nic.
Platby za zdravotní pojištění, to je ten benzin a vše ostatní. A každý také platí podle toho jak velké má "auto", v tomto případě příjem. No a děti a důchodce vozíme zadarmo, za ně platí pojištění stát.

Když je to naše tělesné autíčko již dosti zbídačelé, tak s ním zajedeme do myčky a následně do servisu - ve skutečnosti tedy k lékaři. Nechci v té paralele pokračovat donekonečna, není úplně přesná.

Ale stane se, že autíčko je špinavé jen trochu a porouchané skoro vůbec ne, postačí přemáznout světýlka a SPZ (teď se to samozřemě jmenuje jinak) a do myčky nemusíme. Ušetříme poplatek a firma provozující servis na lidská těla - tedy naše zdravotnictví nemá tolik zbytečných výdajů.

A také si hned neběžíme pro nějaké prostředky na mytí z rukou specialistů, ale na jednoduché zásahy si prostě prostředek sami koupíme. Nějaká dvacetikoruna či méně za Paralen nám kapsu nenatrhnou, ale ve společném měšci zůstávají stamiliony k užitečnějším účelům.

Konec autíček. Plky o bezplatném zdravotnictví nám soudruzi tloukli do hlavy desítky let. Ale ve skutečnosti tomu tak nikdy nebylo a nikdy ani být nemohlo. To by ÚV KSČ musel vlastnit doly na drdoly někde na Leninových ostrovech a ty drdoly pak prodávat kapitalistům za tvrdou měnu a platit z toho naši zdravotní péči.

Zdravotnictví bylo vždy placeno z hodnot, které vytvořili pracující. Zní to sice jako fráze, ale ony se hodnoty opravdu jinak vytvářet nedají. A proto socialistický stát tak škrtil mzdové fondy, škrtil platy svých zaměstnanců. Také proto, aby mohl z našich peněz platit "bezplatné" zdravotnictví.

Jako když si hrajou dva malí kluci a jeden povídá: Já jsem moc hodný, já ti tu hračku neseberu. A víš proč? Protože ti ji vůbec nedám! Je to podobné jako s regulovaným nájemným, i když to se týká podstatně menšího procenta lidí.

S těmi poplatky to je prostě čistě psychologická záležitost. Banka mi na poplatcích strhává měsíčně 159,- Kč a přitom můj pohyb na kontě je minimální. Vystavuji jednu fakturu měsíčně. Ale u bank jsme si na podobná zvěrstva již zvykli a nemáme sílu se bránit, ale poplatky jsou relativní novinka a všichni lidé se zbytky socialistického myšlení se na nich pasou.

A nejen oni, ale i různí populističtí dráteníci, kteří v době kdy šéfovali lékařům, hovořili o poplatcích jako o jediné spáse našeho zdravotnictví, tak jakmile se chytli politiky, otočili o180°. Asi by si ně měl častěji vyšlápnout Kocour Mikeš.

V diskuzi k článku se stejnou tématikou jsem zahlédl stížnost, že lékařka kasíruje o poplatek za opakovaný recept. To je samozřejmě špatně a je nutné se ohradit. Dále jsem četl, že doteď lékařka pouze vystavovala recept a teď najednou začala i měřit tlak. To ať tedy jde paní doktorka vrátit diplom, protože nelze neustále jen vypisovat recepty aniž bych pacienta vyšetřil. A tlak se má měřit pravidelně.

Povídání by bylo na dlouho. Jen malou poznámku k dalšímu dotazu. Všechny poplatky jsou evidovány v počítačích pojišťovan. Peníze sice lékaři či nemocnici zůstávají, ale musí být hlášeny pojišťovně. Ta pak jednak může pokutovat hříšníky, ale má současně i dokonalý přehled o tom, který obor si nejlépe "přilepšil".

Poplatky sice nejsou dokonalý nástroj, ale alespoň něco se muselo začít dělat a tento začátek není zase až tak špatný a neúspěšný, jak by se mohlo podle různých stěžovatelů a frflalů soudit. Opravdu velká většina kliká na karmu, že poplatky chápe a souhlasí s nimi i když by samozřejmě všichni byli rádi, kdyby nebyly nutné.

To je ten vtip u všech průzkumů veřejného mínění: Jak se položí otázka. Když ji někdo položí takto: Byl byste rád, kdyby poplatky ve zdravotnictví nebyly? Tak předem ví, jaké se dočká odpovědi. Stejně tak by se mohl zeptat: Chtěli byste, aby zlevnilo pivo?

 
http://hermanek.bigbloger.lidovky.cz/c/31107/Poplatky-Zacatek-konce-Starych-casu.html