Brno se stává světovou metropolí. Našemu primátorovi Romanu Onderkovi vděčíme za to, že bystře rozpoznal neopakovatelnou šanci zajistit Brnu další stránku v encyklopediích moderní architektury.

Už se těším, až to budu číst. Po berlínské grandiózní dostavbě městského centra na místě bývalé železné opony a Guggenheimově muzeu v Bilbau přirovnávaném ke srážce dvou rychlíků narazí architekturymilovný čtenář na neméně proslulé Brněnské Bloby. „Univerzalitu této architektury potvrzuje především schopnost dobře zapadnout do jakéhokoli kontextu, je totiž snadno přizpůsobitelná, tekutá, dynamická a flexibilní, přesně jak si žádá dnešní doba. Její tajemství tkví jak v neuchopitelném tvaru informační mlhoviny či pro některé spíše kosmické pýchavky, tak v rafinovaném plášti inspirovaném proměnlivostí kůže chameleona,“ bude tam stát. Dokonce ani nejpřednější specialisté se nedokázali po roce práce v několika komisích a za vydatného zájmu té serióznější části médií shodnout, zda je barva stavby spíše fialově-nazelenalá či žlutozeleně-nafialovělá. Usilovnost práce jednotlivých týmů však jasně doložily úhledně srovnané lahve od šampaňského, se zbytky více či méně zvětralého moku, odklízené po dlouhých nočních diskusích ze zasedacích místností.

Přeskočíme období, ve kterém se Výzkumný ústav dopravní vážně, avšak neúspěšně bude zabývat problematikou teleportace v původní soutěži vybraného projektu na nezanedbatelnou vzdálenost Praha-Brno, a to především na základě již ověřené technologie transportu gotické lodě kostela v severočeském Mostu. Futuristický architekt Kaplický totiž přijde záhy s geniálním systémovým řešením na principu slavné brněnské stereovize: jednoduchým stiskem tlačítka prostě v počítačové vizualizaci vymění za panoramatickým oknem vyhlídkové kavárny původní pohled na Pražský hrad za nám tak blízký Špilberk.

Řečkovice nebo Hradčany, není to v globální vesnici, kdy ráno zdravě snídáte na Zelňáku, před polednem se trochu zapotíte při vybíhání schodů do kanceláře v londýnské City a o víkendech zušlechťujete svou chatu třeba na Costa Brava, nakonec úplně jedno?

U blobové superstavby naštěstí není problém ani instantní transformace jejího využití. Její podzemní část, v Praze tolik diskutovaná pro porušení závazných soutěžních podmínek původní veřejné architektonické soutěže, se v Brně se svou nepřístupností betonového sarkofágu ukáže jako nanejvýš vhodná pro uklízení kostlivců všech předchozích radnic, se kterými ta současná ale opravdu nemá nic společného. A tak brzy zcela zastíní co do počtu exponátů slávu kapucínské hrobky. Pro nadzemní část se ukáže jako ideální kombinace řečkovické pobočky lidové školy umění, nákupního centra, erotického klubu a skautské klubovny.

Velký úspěch nové brněnské atrakce jen logicky vyústí ve jmenování Jana Kaplického hlavním architektem města Brna. Do nevděčné funkce se sice radnici léta nikoho nedařilo najít, ale architekt Kaplický se nebojí velkých výzev. „V Praze se dělá politika, v Brně se bude dělat architektura,“ udá jasný směr svým prvním prohlášením. „Okamžitě zruším všechny nákladné architektonické soutěže. Mám tolik dobrých přátel mezi světovými architektonickými hvězdami, které v Brně ještě nic nepostavily, že by byla nekonečná škoda jejich tvůrčího potenciálu nevyužít.“ Tím však plány primátora Onderky na poli současné architektury ani zdaleka neskončí. V Brně založí unikátní architektonickou burzu: „Po celém světě, nejen v Praze, končí tolik pěkných projektů v koši -proč si je vzájemně nevyměňovat! Za pražskou Národní knihovnu nabídneme budovu se sálem pro brněnskou filharmonii v hodnotné sérii s celkovým řešením Malinovského náměstí. Obě tyto architektonické soutěže proběhly u nás sice poměrně nedávno, ale bohužel se nám teď nehodí do krámu.“ Naštěstí budou výsledky těchto soutěží jako čerstvé zboží na trhu žádané... Těžkou hlavu radnici naopak udělá nový železniční uzel Brno, ozvou se jen dva vážnější zájemci z Bukurešti a Istanbulu. A po podrobnější prohlídce se už neozvou. „Největší ležák je asi Tugendhatka, té jsme se měli zbavit nejdřív. V tomhle stavu už ji nechce nikdo ani zadarmo,“ přizná nakonec posmutněle primátor.

Tedy můžeme se ptát spolu s klasikem: Co to asi visí velkého a zeleného nad Brnem? Jen doufejme, že to nebude další velká ostuda.

OSAMU OKAMURA, šéfredaktor architektonického časopisu ERA21

Lidové noviny 29. února 2008