Věříme, že každý autor má právo svobodně tvořit a sdělovat jakékoli myšlenky, a to v jakémkoli divadle, či jakékoli kulturní instituci, pokud svou tvorbou neporuší zákon.

Jsme přesvědčeni, že našeho spolupracovníka Daniela Landu by ani v nejhorších nočních můrách nenapadlo, kterémukoli umělci planety toto právo upírat.

Nejsme schopni při nejlepší vůli s jistotou rozlišit to, co je v kultuře vysoké a nízké a domníváme se, že pokud někdo takovou jistotou disponuje, vystavuje sám sebe riziku duchovní pýchy.

Jsme přesvědčeni, že kterákoli kulturní instituce má právo s kterýmkoli umělcem spolupracovat či uvádět jeho díla. Věříme, že kterékoli divadlo má právo uvádět dokonce díla  udavače Karla Sabiny (Prodaná nevěsta), vraha Jeana Geneta (Služky), stejně tak neupíráme právo kostelu San Luigi Dei Francesci v Římě pyšnit se malbami zabijáka Caravaggia, ani nejsme proti vydávání díla laueráta Nobelovy ceny a bývalého člena Hitlerových elitních jednotek Waffen-SS Guntera Grasse. Máme pochopení i pro čítanky českého jazyka, v nichž je adorováno dílo jednoho z neagresivnějších českých antisemitů 19. stol. - Jana Nerudy. Stejně tak nezavrhujeme a dokonce obdivujeme pozdní dílo Dmitrije Šostakoviče, který v 50. letech (jako člen nejvyššího politbyra), napsal ty nejobludnější oslavné skladby na Stalina
a sovětský režim. Bylo by nám však nesmírně líto, kdybychom si na nejprestižnějších světových scénách nemohli vyslechnout fascinující Šostakovičovy skladby z let šedesátých, nebo jeho famosní 14. symfonii, atd. - A ať se propadneme do horoucích pekel, ale věříme, že kterékoli divadlo má dokonce právo spolupracovat i s bývalým skinheadem, svazákem nebo pionýrem.

V současné tvorbě Daniela Landy nenacházíme nic, co by mohlo byť vzdáleně směřovat k vyvolávání pocitů nenávisti či nesnášenlivosti vůči komukoli. Stejně tak nic takového nenacházíme v tvorbě Střeženého Parnasu – v žádném našem díle, ať už bylo uváděno v kterémkoli ze tří Národních divadel v České republice. Nerozumíme tedy tomu, proč by náš společný projekt s Danielem Landou měl být z čehokoli podobného podezírán.

Skutečně nejsme schopni se naladit na takovou vlnu bohorovnosti, abychom byli schopni s tvorbou Daniela Landy (ani jiného nám známého umělce) spojovat  pojmy jako „rasismus, autoritářství, kýč, zmatené předstírání duchovnosti, parazitování na symbolech“, jak to činí autor petice, který nechce, aby byl Daniel Landa spojován s „jeho“ městem. Nejsme majiteli žádného města.

Domníváme se, že pojem národ má v naší zemi velmi nízký kredit. Nežijeme v době národního obrození, spíše v době, kdy řada lidí vlastním národem pohrdá. V této situaci nám připadá téměř nemožné, dosahovat v uměleckém díle jakéhokoli profitu pouhou deklarací národního smýšlení. Tvorba s takovýmto smýšlením je spíše odvážným počinem, než  kalkulem s apriori zajištěným úspěchem. Proto nám osočení Landovy tvorby z „komerčního nacionalismu“ připadá poťouchlé.

Považujeme tlak některých brněnských politiků na Národní divadlo Brno i petice proti vystupování Daniela Landy v tomto divadle za pokus o omezení tvůrčí svobody. Pokus navíc potřeštěný tím spíše, že je namířen proti dílu, se kterým se ještě nikdo z jeho apriorních soudců nemohl seznámit.

Autorovi výzvy Nevítám, který „nechce, aby byl Dan Landa součástí brněnského kulturního života“ bychom přáli, aby on a případně i další jeho spolupracovníci byli součástí brněnského kulturního života. Totéž přejeme všem svým kolegům.

Přátelství je podporováno Střeženým Parnassem.

Střežený Parnass – Zdenek Plachý, Jiří Šimáček