aneb kéž je slyšena i druhá strana. Ozval se mi Zdenek Plachý, šéf činohry NDB a jeden ze spoluautorů libreta opery Mai 68 okolo které vznikl spor, který již pár dní popisuji a komentuji.

Tento dopis Zdenek napsal všem členům zastupitelstva, tak jen aby zase někdo nechtěl něco zakazovat.

Milí přátelé,
sleduji dopisy, které si na webu člena zastupitelstva města Brna - pana ing. Petra Paulczynského vyměňují různí příznivci Národního divadla Brno a protože se blíží závěr sezóny mého ročního působení v tomto divadle, vyjádřím se k některým aspektům těchto polemik: 

A zde je moje reakce na text pana „Petra“.
( Podotýkám, že ne můj, ale přispěvatele mého webu na kterého jsem reagoval. P.P.)

- v první řadě je třeba říci, že instituce jako je Národní divadlo, má povinnost uvádět na svých prknech novinky soudobých českých autorů. Již v 19. stol. byl repertoár Národního divadla složen především z novinek českých autorů (Tyl, Stroupežnický, Smetana, Sabina, Ant. Dvořák, atd.) - Již samotný fakt, že v Národním divadle Brno nebylo uvedena operní premiéra současného českého autora v posledních zhruba dvaceti letech, je podle mne alarmující. Připomeňme jenom, kolik současných novinek uvedl v posledních letech na nové hudební scéně v MDB Stanislav Moša. V tomto smyslu podporuje nová hudební scéna MDB původní českou tvorbu v takové míře, jak se to zatím nedaří žádnému jinému divadlu v republice.

- uvedení každého nového operního díla je vždy velkým rizikem a krokem do neznáma. Přesto by právě příspěvkové divadelní organizace města měly mít odvahu do takového rizika jít. Vedení ND Brno zadalo vytvoření opery Mai 68 autorům, kteří nedávno v Městském divadle premiérovali představení Magická flétna, za něž obdržel hudební skladatel Petr Kofroň v loňském roce nejvyšší české divadelní ocenění - cenu Alfréda Radoka. Téma opery Mai 68 je velmi aktuální, vrací se k roku 1968 a ke všemu, co tento rok znamenal i následně pro politický a duchovní vývoj celé Evropy. Petr Kofroň je jedním z nejoceňovanějších českých skladatelů a jeho opera „Mai 68“ je pro mne, jako hudebního skladatele, skutečným hudebním zážitkem. Není to hudba jednoduchá, ale nesmírně hluboká a dotýká se velmi podstatných otázek samotného smyslu lidské existence. Na posledních zkouškách se navíc ukazuje, že když zpěváci a orchestr zaberou, může být tato opera skutečným zážitkem i pro běžného návštěvníka brněnské opery. Brněnské publikum sice není zvyklé na novinky českých autorů, ale přesto jsem si jist, že si právě „Mai 68“ své publikum i zde v Brně a na Moravě najde. 

- nastudování každé takovéto operní novinky je tedy skutečným dobrodružstvím a musím říci, že někteří pěvci podávají právě v opeře „Mai 68„ doslova heroické výkony. Patří jim za to můj velký dík! Ukazuje se totiž, že vedení NDB a opery NDB - i přes obavy části operního souboru - dokáže vést své interprety k vysoké profesionalitě. Neboť právě v tom se pozná profesionál od amatéra: profesionál totiž vždy odvede 100 % výkon a nedá na sobě znát, jestli má, nebo nemá s dílem nějaký osobní problém. Je velmi potěšující, že i v případě opery „Mai 68“ interpreti nepodlehli panické hrůze z nového díla a naopak předkládají dílo našim divákům s nejvyšší profesionalitou a na vynikající interpretační úrovni. Jsem přesvědčen, že toto ohromné nasazení brněnské publikum nakonec ocení. Pravda je, že pokud by i vedení ND Brno přistoupilo k nastudování této opery jenom trochu“vlažně“, nebo nepevně - nebyla by realizace takto náročného projektu po tolika letech absence zkušenosti s novou operní tvorbou v tomto divadle a v tomto městě prakticky vůbec možná.  

- osobně jsem člověkem, který miluje dobrodružství a proto mě nesmírně lákají především nové nezavedené divadelní postupy i pocit svátečnosti a vzrušení, které sebou uvedení divadelních novinek nese. Na druhé straně pracuji s Jiřím Šimáčkem v autorské dvojici již zhruba 10 let a máme za sebou mnoho projektů, z nichž některé (ať již televizní nebo divadelní) mají poměrně velký ohlas právě mezi abonenty velkých divadel. Např. naše hra Deník Krále, která je právě na repertoáru Městského divadla, zaznamenává u diváků po celou sezónu výrazný ohlas. Také naše  Královna Margot (s původním textem Jiřího Šimáčka) v Národním divadle Brno má mimořádně vysokou návštěvnost. Během jednoho roku mého působení ve vedení činohry Národního divadla Brno také zřetelně stoupla návštěvnost celé činohry v Mahenově divadle a to i přesto, že nasazujeme i inscenačně někdy velmi odvážné tituly. K nastudování úpravy Našich furiantů jsem pozval do Brna trojnásobného nositele ceny Alfréda Radoka za nejlepší původní českou hru - režiséra Davida Drábka, který výrazně autorsky upravil klasický text a vedl soubor k pozoruhodně vyrovnaným hereckým výkonům. Činohra NDB se právě ve Furiantech předvedla ve velmi dobré formě. Herci hrají s chutí, důvěřují režisérovi a jeho koncepci, v souboru panuje pozitivní tvůrčí klima a chuť vyrovnávat se s nečekanými novými úkoly. A divák toto nasazení samozřejmě pozná. Může mít výhrady k tomu, či onomu, ale právě tuto radost ze hry, celkovou erudici inscenátorů a herecké nasazení - nakonec vždy ocení. Bouřlivý ohlas po skončení každé reprízy i výborná návštěvnost signalizují, že naši „Furianty 2008“ budou velmi úspěšnou inscenací.     

- v souvislosti se vzrušenou atmosférou kolem vzniku a uvedení opery „Mai 68“ se ukazuje několik dalších zajímavých skutečností. Nechci přímo říci, že „skandál“ je pro divadelního manažera dobrým pracovním nástrojem. Nevím také, jestli je naše práce „nabubřelá“, jak píše anonymní pan „Petr“. Např. činohra ND Brno má za sebou v této sezóně sérii premiér, přičemž ani za jednu z nich se nemusíme stydět: ani sami před sebou, ani před laickou, či odbornou veřejností. V Národním divadle Brno jsem za rok svého působení potkal skvělé a nadšené spolupracovníky, s nimiž společně pracujeme na tom, aby bylo o tomto divadle mezi lidmi více slyšet - naše premiéry se stávají vyhledávanou společenskou událostí, zvýšila se i hrdost většiny zaměstnanců NDB na značku svého divadla. Toto vše zde před rokem v takovéto míře rozhodně nebylo. Nástup do NDB tehdy pro mě tehdy zcela jistě nebyl „pomyslným vrcholem“, ale především velkým krokem do nejistoty a do neznáma. 

- v příští sezóně chystá činohra NDB premiéry takových titulů, jako je Moliérův Lakomec, Shakespearův Antonius a Kleopatra, Gazdina Roba Gabriely Preisové, Wildeův Ideální manžel. Takto náročné tituly velké klasiky zcela jistě nejsou „sebestřednou prezentací“ Střeženého Parnassu, za to jsou však výrazem naší velké důvěry ve schopnosti souboru činohry NDB realizovat ty nejnáročnější tituly divadelní historie. Realizujeme tak koncept, se kterým jsme před rokem šli do výběrových řízení na místa šéfů souborů v Národním divadle a je to koncept, v němž je kladen zásadní důraz na splnění kritéria velkoformátového divadla veřejné služby, kterou si město Brno u své největší příspěvkové divadelní organizace objednává.

Zdenek Plachý
šéf činohry Národního divadla Brno

obr.:
http://www.blisty.cz/img/2854.jpg?id=2854&size=200