Párkrát jsem teď prošel Českou. Nestalo se, že by mne nezastavili nějací podomní obchodníci s čímkoliv. S charitou nebo  s otázkami. Koupil jsem vnučce jakýsi plyšový přívěsek a holky jsem vyzpovídal.

Taky jsem si nechal ukázat jejich oprávnění k této činnosti. Řekli byste, že uvedená firma v Obchodním rejstříku není? Taky po mně šly holky z Grínpic, které místo záchrany velryb ze mně chtěly tahat rozumy.  Chystal jsem se na dané téma cosi napsat až to za mne udělal na svém webu Filip Rožánek.

Filip Rožánek - Dejte, dáme.

Asi šedesát procent Čechů podle statistických údajů pracuje ve službách. Stoupající podíl tohoto odvětví na hrubém domácím produktu leckdo zažívá na vlastní kůži. Mám dojem, že ještě nikdy tolik lidí neprudilo s nabídkami všeho možného, jako právě v těchto měsících.

Zkuste se projít po Václaváku, nebo vestibulem metra Florenc, případně po křižovatce Anděl. Když pomineme žebráky, nejvíc prudičů se tady rekrutuje z řad T-Mobile, jejichž otázka: „Dobrý den, mohu se vás zeptat, jakého máte operátora/tarif/mobilní telefon?“ brzy vstoupí do seznamu posledních vět před smrtí (jejich). Vlezle optimističtí zástupci růžového obra se v ulicích vyskytují v nesnesitelně vysoké koncentraci.

Méně se objevují dívky s bločkem a propiskou, které chtějí „jenom pár minut vašeho času“. Méně už narážím i na solidární spoluobčany, kteří se mě spikleneckým tónem ptali, jestli levně nekoupím foťák (to v Opletalce), popřípadě hodinky (v oblasti kolem Masarykova nádraží). A teprve podruhé za půl roku se mi na Václaváku stalo, že mi přátelský černoch položil investigativní otázku, jestli nekoupím jeho zboží. Nekoupím, proboha, copak vypadám jako Brit na tahu městem?

Jehovistky na I. P. Pavlova jsou aspoň zticha, stejně jako nový prodejce Nového Prostoru. Ten předchozí mi šel na nervy neustálým hlasitým upozorňováním, že nekrade, a proto bychom si všichni měli koupit Nový Prostor, protože se snaží živit legálně. Protože se jeho hlas vestibulem metra docela rozléhal, nemusel si pořizovat zesilovač. Ten má pro změnu každý pátek na Andělu kytarista s procítěnými pobožnými skladbami o Ježíšově lásce.

Různě po Praze se už pěkných pár let pohybují hluchoněmí, či spíše “hluchoněmí”. S utrápeným výrazem si to neomylně namíří právě k vám. Zatímco přežvykujete sousto, položí vám na stolek kartičku s pouťovou cetkou. Text na kartičkách je pořád stejně sladkobolně kýčovitý - cosi o tom, že si dotyčná či dotyčný kvůli svému postižení nikdy nevychutná radost z hudby a zpěvu ptáků, bla bla bla. Ale tuto životní tragédii můžete zmírnit, když si předloženou cetku v hodnotě kolem pěti padesáti koupíte za férových 100 Kč. Jojo, podražili, dřív za tyhle ptákoviny chtěli 60 Kč.

Ještě fikanější jsou falešní zástupci charit. V centru se nejčastěji pohybuje umouněný, metr sedmdesát vysoký chlapík s nezřetelně okopírovaným papírem s pofiderním razítkem, který nabízí podobné cetky za jakoukoliv cenu, kterou dáte. Většinou blekotá cosi o zmírnění nouze dětí v dětských domovech a má u toho v očích výraz, za který by se nemusel stydět Kocour ze Shreka.

A pak je tu samozřejmě nekalá konkurence oficiálních prodejců Nového Prostoru. Poznáte ji snadno. Oficiální prodejce se nesmí vzdálit ze svého stanoviště a musí na sobě mít identifikační průkazku. Falešní prodejci, nejčastěji v horní části Václaváku, vás klidně budou pronásledovat, nebo vám aspoň sprostě vynadají. Nezdá se to, ale tvoří je jedna rodina, přičemž se střídá většinou otec se synem, nebo syn se svou sestrou.

Můj odpor k otrapům všeho druhu se týká i oficiálních sbírek, ale to už jsem psal před pár lety. Kdybych tak tehdy tušil, že jejich nával bude o tolik větší! Dnes už prakticky nemůže člověk vyjít ven, aby po něm někdo něco nechtěl. Dětství bez úrazů! Přispějte na děti bez domova! Nepřispějete na boj s…? A to ještě mají čas od času svou sezónu Greenpeace, Děti Země a Amnesty International. Dobrý den, máte rád přírodu? Pomozte zastavit popravy v Číně! Dobrý den, znáte Greenpeace?

Snad abych si kvůli nim pořídil sluchátka.

http://blok.rozanek.cz/2008/07/09/dejte-dame/