Obrázky argentinských krav s plastovými vaky na jímání plynu ze zažívacího traktu na zádech obletěly minulý týden zeměkouli jako zábavná kuriozita. Jihoameričtí vědci řeší problém, co dělat s tím, že dobytek produkuje kromě masa a mléka také metan neboli nebezpečný skleníkový plyn.Podle uvedené zprávy až třicet procent argentinského příspěvku ke globálnímu oteplování představují právě kravské větry. Přesněji řečeno býčí, protože na farmách se chovají v naprosté většině mladí býčci, jejichž maso je nejchutnější.
Co s tím budou chudáci farmáři dělat? Začnou krmit dobytek nějakým lékem proti nadýmání? Nejlepší by asi bylo dobytčí metan jímat do již zmíněných vaků a využít ho pro energetické účely. A co když gaučo přebere caipirinhu a metan ze zad krav neodčerpá? To se pak pak budou tuny steaků vznášet nad pampou a bučet hrůzou?
Ale co krávy. Takový slon musí vyprodukovat metanu ještě mnohem více. I slony by bylo třeba nějak klimaticky neutralizovat. Představa chobotnatce vznášejícího se nad africkým bušem je kouzelná a nemůže nepřipomenout slavný bonmot z lékařského seriálu: „Kdyby hloupost nadnášela, tak tady budete poletovat jako holubička.“
Kdyby se doktor Štrosmajer dožil dnešních dní, asi by se smál, až by se za břicho popadal. A taky možná by ho ten smích rychle přešel. Však oni si ekologičtí aktivisté poradí. Třeba EU zakáže hovězí. Bílkoviny nám dodá potrava z hmyzu, jíž se dostává nyní mohutné publicity. Chrousti asi neprděj. Ve stejné době, kdy se objevily zprávy o problémech s bzdícím dobytkem, se sešli šéfové osmi nejmocnějších zemí světa na summitu G8 a jednali o tomtéž. Přesněji o snížení emisí skleníkových plynů a záchraně planety před zničujícími dopady hospodářského růstu. K dohodě o konkrétním závazku nedošlo. Rozvojové země byly proti.
Soudí, že jejich občané také nechtějí umírat hlady a na banální nemoci ve slumech na předměstích, a tak nějaký ten rozvoj zkrátka a dobře potřebují, což se bez doprovodného čoudu prostě neobejde. A tak se mesiáši vrátili domů na Západ a nejspíše budou v záchraně lidstva pokračovat sami. Čoudit se zkrátka nebude a daňoví poplatníci za to zaplatí biliony dolarů a eur. A aby ti Číňané, Indové a Brazilci pochopili, tak budeme bojovat proti klimatickému dumpingu. Zboží ze zemí, které nebudou zatěžovat svůj průmysl drastickými a nesmírně drahými omezeními, bude zatíženo vysokými cly. Svobodný obchod se postupně rozpadne a poroste politické napětí a Západ obehnaný novou železnou oponou bude nezadržitelně chudnout. A Holandsko stejně bude zatopeno. To je jeden scénář. Jiným scénářem může být to, že Západ si omezování emisí v rozvojových zemích bude kupovat bilionovými subvencemi z kapes svého obyvatelstva. Na to sázejí představitelé velkého byznysu a tleskají. Bodejť by netleskali. Jak jinak se dostat k penězům daňových poplatníků a ještě vypadat jako šlechetný zachránce? Ale i v tomto scénáři naše stará dobrá Evropa silně zchudne a ztratí konkurenceschopnost. Místo do svého rozvoje budou evropské vlády investovat do rozvoje na druhém konci světa. A scénář, ve kterém by to mohlo být jinak, neexistuje.
Vždyť dobře víme, jak uměli hospodařit ti, co pyšně hlásali, že „poručíme větru, dešti“. Ti, co nyní stejně pyšně hlásí, že poručí teplotám pevnin a oceánů, umějí to samé. Také pro ně neviditelná ruka trhu nefunguje, a tak je třeba, kde to jen jde, nahradit ji silou státní moci rozhodováním „moudrých“ hlav. A kdo je nosí na krku, to vědí jen oni. My hlupáci jim do toho nemáme co mluvit. A že přitom létají sloni? Aspoň nepošlapou biomasu.
MfD, 14.7.2008