V dnešních dnech médii probleskla zpráva o dalších možných psích jatkách. Lokalita? Nedaleko Chebu. Aktéři? Pejskové a cizinec, dle dostupných informací mladý Vietnamec. Odbytiště pro maso? Patrně vietnamská komunita žijící v Chebu.

Věřím, že pro pejskaře je to trochu šokující zpráva. Mnozí z nich se ohrazují, jak je vůbec možné takováto zvěrstva neustále pouštět do „éteru“?

Kuchyně využívající psího masa jako základu pro rozličné pokrmy je průvodním jevem vietnamské kultury, která tak, jak by řekla například paní Džamila Stehlíková nebo jí podobní, obohacuje naši až příliš konservativní kulturu...

V rámci tolerance bychom měli této neustále sílící komunitě vyjít vstříc. Vláda by třeba mohla poskytnout vietnamským pěstitelům dotaci na chov pejsků. Odborové organizace oproštěny od politických tlaků by měly v multikulturních firmách bojovat za zavedení týdne vietnamské kuchyně, neboť se máme očividně ještě mnohému co učit.

Pokud máte trochu pochybnosti, nebo se Vám to dokonce příčí, tak nezoufejte. Jiný kraj, jiný mrav! Ano, tady asi bude to jádro pudla (pro vietnamské fajnšmekry: jádro není játro :-) )! Pokud si hoši a dívky ve Vietnamu napíchnou na rožeň cokoliv, mávnu nad tím rukou. Ale ne v naší zemi! Tady se nám střetávají hodně rozdílné mravy ve stejném kraji. V našem kraji! To je třeba si uvědomit a podle toho postupovat. Když si člověk k tomu připočte velkopěstírny marihuany, dílny na výrobu falešných cigaret, alkoholu, pašování textilních zdraví ohrožujících zmetků, obchod s lidmi, ozbrojené útoky na muže zákona a další kriminální činnosti, tak aby pomalu začal pochybovat nad zlatými českými ručičkami.

Tuto krátkou glosu bych rád zakončil slovy našeho dlouhodobého kamaráda Ivana, i když o jeho autorství lze velmi pochybovat: Kape do poháru. Až pohár přeteče, uděláme patřičné kroky.

http://www.narodni-strana.cz/clanek.php?id_clanku=3063