Majitel brněnské dopravní firmy Student Agency Radim Jančura tvrdí, že se mu ministr dopravy Aleš Řebíček snaží znemožnit podnikání. Podle Jančury se dokonce Řebíček osobně snažil na Krajském úřadu Jihomoravského kraje i na brněnském magistrátu vyjednat, aby skončilo nádraží, kam jeho společnost klienty v Brně vozí.

"Od některých brněnských politiků vím, že tu ministr s nimi jednal o tom, že Jihomoravský kraj může mít klidně dvě dálnice do Vídně, ale jedna z podmínek je, aby se uzavřelo autobusové nádraží Grand, které používá Student Agency," řekl Jančura v úterním vysílání Frekvence 1 s tím, že to rozhodně není žádný drb.

Kdo je Radim Jančura?
 
Radim Jančura (nar. 1972), vystudoval elektrotechnickou fakultu VUT v Brně, dále studoval podnikatelskou fakultu, ale v té době měl už firmu, takže studium obětoval. Jeho CV je úplně prázdné, protože tam má napsáno pouze Student Agency… Dnes patří Radim Jančura k nejznámějším a nejuznávanějším podnikatelům u nás. Žluté autobusy na D1 patří už k ikonám, a jestli se kdysi o Václavu Fischerovi říkalo, že „naučil Čechy cestovat“, je možné, že Radim Jančura bude jednou tím, kdo „naučil Čechy opět jezdit autobusem“.

Čím jste chtěl být?
Elektrikářem - jako táta. Táta opravoval televize, tak jsem chtěl být také slaboproudař, ale škola mě to nějak nenaučila a do dneška nevím, jak televize funguje... Elektrikář už ze mne asi nebude.

Čím vás lákalo a zlákalo podnikání?
To bylo už na vejšce. Student Agency jsem založil ve čtvrťáku na VUT, ale už jsem po podnikání nějak pokukoval předtím - začal jsem organizovat akce pro studenty. Ještě to nebyla doprava, ale sehnal jsem kloubové autobusy, které měly pravidelný jízdní řád a svážely študáky z kolejí. Vezly je za město, kde se opili - to byla taková moje první autobusová linka ve třeťáku. A ve čtvrťáku jsem založil Student Agency, která ale neměla s dopravou nic společného, byly to au-pair pobyty a doprava přišla vlastně až sedm roků potom.

Co bylo nejtěžší?
Možná nejhorší bylo, že jsem musel žít z ruky do huby, čili měl jsem jen to, co jsem dostal od rodičů. Tehdy to byla tisícovka, dneska už dostávají děti víc.  Stačilo mi to na pivo a vše co jsem potřeboval k životu, ale nikoli na podnikání. Takže nejtěžší bylo vždycky čekat, že přijde nějaká záloha od au-pair, těch čtyřista korun. Bylo to takové z koruny na korunu, půl roku, pak se to rozjelo a už to jelo. Pak už bylo všechno snadné.

Čím jste začínal?
Au-pair pobyty. Tehdy už existovala spousta au-pair agentur, já jsem snížil cenu na polovinu proti nim a za čtyři roky jsme byli největší agentura na světě, protože Češi jezdili nejvíc, pak Slováci a Maďaři. Poláci v té době nesměli.

Měli jste nějaké oblíbené země?
Anglii. Pak se postupně trh otevíral, ale nejvíc jsme jezdili do Anglie, protože tam mohli jen Češi, Slováci a Maďaři.

Je něco, čeho byste chtěl dosáhnout?
Já jsem nikdy neměl to, čemu se říká životní cíl.  Nikdy jsem nevěděl, co bude za dva roky. Teď ano - mám ještě cíl - a to jsou vlaky. Protože to je takový těžší oříšek, na to se koncentruji, ale třeba nemám páru, co bude po vlacích. Letadla nikdy nebudou, ale když se dívám na pár let dopředu, tak nějaké jiné cíle nemám.

Trápí vás konkurence?
Konkurence -  to je můj životabudič. Student Agency je dobrá firma, ale potřebuje konkurenci. Já taky, když se někde bavíme a někdo má nějakou dobrou myšlenku, tak si říkám - sakryš, proč to nenapadlo mně! Konkurence je tu proto, že má co nabídnout, abychom se mohli inspirovat a já ji k tomu  potřebuji  - jinak bych hrozně usnul na vavřínech. Takže konkurence je důležitá. Jediné, co mě trápí, ale opravdu trápí, to jsou České dráhy.

Kdo vymyslel žluté autobusy?
Vybíral jsem si mezi žlutou a červenou a Španělé - to jsou právě jejich barvy - mi doporučili žlutou, protože tady je počasí opravdu takové ponuré. Léto je krásné, ale zbytek roku smutný a žlutá dovede zářit. Je to zářivá a přitom decentní barva.

Musel jste o žluté někoho přesvědčovat?
Od minulého pátku, takže asi před třemi dny, jsem se rozhodl, že předám své rozhodovací pravomoce nejvyššímu managementu. S tím, že budu pořád rozhodovat  já, ale když mě přehlasují, tak se nechám přehlasovat. Doposud jsem se vždycky rozhodoval sám a nemusel jsem nikoho přesvědčovat.  Jen když jsem nakupoval první autobusy, aby mě lízingovky na ně půjčily, protože se jim zdálo nemožné, aby linka třeba mezi Prahou a Brnem vydělávala. Dneska mi tleskají a autobusy lízují, ale těch prvních pár autobusů, to byl oříšek.

Jste spokojený?
Asi jo. Ale kdybych byl spokojený úplně, tak bych se na všechno vykašlal a začal si užívat života. Ale mně je třicet šest, a chci do padesátky tvrdě makat a odejít na předčasný důchod třeba v padesáti. Ale nevím, jestli se to podaří. Jakmile chlap jde na důchod a nemá svoji práci, tak se z něho stane mrtvola nebo alkoholik.

Máte nějaké heslo, motto nebo moudrost, kterou se řídíte?
Kdybych řekl Náš zákazník - náš pán, tak by to bylo takové levné. Aby to bylo neotřelé, zkusím odpovědět třeba jinak: Nejdřív firma - potom já. To znamená, že bych si mohl dovolit udělat cokoliv, ale musím dbát na to, aby to firmu neoslabovalo.

Měl jste nějaký vzor?
Vzor jsem žádný neměl, ale párkrát jsem na podobnou otázku odpověděl, že možná anglický podnikatel Richard Brandson, co má firmu Virgin. Má vydavatelství desek, ale taky vlaky, má letadla, je to možná takový vzor, ale o tom chlápkovi nic nevím, tak nemohu říct, že je můj vzor. Ale  poslední dobou se mým vzorem stává jeden člověk, který je v českých dějinách hodně důležitý a přesto ho skoro vůbec nikdo nezná.  Člověk, který změnil třicetiletou válku úplně maximálně. Jmenoval se Jean Luis Raduit de Souches a byl velitelem Brna proti švédským vojskům.  Když narazím na něco, co na první pohled nemá šanci, tak si vždycky vzpomenu na jeho příběh, kdy on  - byl v mém věku, měl taky 36 let - se stal obráncem Brna , jeho 1500 Brňáků bojovalo proti dvacetinásobné přesile Švédů - a přesto vyhrál!

To je ten, o němž se vypráví legenda, proč brněnské zvony zvoní poledne už v jedenáct?
To je jenom pověra. Válčilo prý se až do večera, ale je to on.

Jak jste se k němu dostal?
Před dvěma lety jsme koupili Dům Pánů z Lipé, což je nejkrásnější barák v Brně, renesanční palác. Díky tomu, že Brno ubránil, dostal tehdy Jean Luis od císaře peníze a tento dům koupil. Takže jsem se do historie zapletl tímto domem i já a začal jsem trošku víc studovat. Shodou okolností asi před 14 dny měl tento pán 400. narozeniny ... A je to zkrátka zajímavý člověk, který z ničeho, z obyčejného vojáka se v té době dokázal vyšplhat na post velitele, pak dostal statky a stal se z něho hrabě, ačkoliv neměl žádnou modrou krev. Řekl bych, že v tom je to podobné jako já - taky upletu z hovna bič...

 http://www.certnakoze.cz/rozhovory/uspesni-lide/radim-jancura-343.html