mezi spisovateli, intelektuály a politiky není nižší než v namátkovém vzorku populace.

Dvě informace, které ledacos vysvětlují: V době, kdy byl ekonomickým náměstkem pražského primátora Jiří Paroubek, pronajal magistrát výstaviště v Holešovicích společnosti Incheba, přičemž asistentem ruského majitele Incheby nebyl nikdo jiný než Václav Kočka starší. Pronájem je na podivuhodných šedesát let a podle ekonomů za neuvěřitelně nevýhodných podmínek pro Prahu. Po roce 1989 si Bohumír Ďuričko pronajal od podniku Restaurace a jídelny Praha 1 několik restaurací. Ekonomickým náměstkem podniku byl Jiří Paroubek. A jedno podivení: proč se hlídací psi demokracie namísto bulvárních podružností nevěnují této podstatě?

Není proč se divit:  Člověk, který v roce 1950, za vrcholícího bolševického teroru, o němž nemohl nevědět, píše verše:

"Ta naše družba, ta se klene jak oblouk duhy oblohou.
Sovětský svaz a naše země navždycky navždy spolu jdou.
Vysoko naše družba stojí jak nad příboji skalní štít.
O ten štít si lebku svoji váleční štváči roztříští."

jistě mohl docela bez výčitek svědomí udat estébákům cizího člověka, ač jistě dobře věděl, co se s ním stane. A že jde o dnes světoznámého spisovatele Milana Kunderu? No a co? Copak počet sviní a kurev mezi spisovateli a intelektuály vůbec je nižší než v namátkovém vzorku populace? A že byl mlád a naivní a svůj hanebný skutek odčinil svým dílem, jak se nám snaží nyní namluvit jeho tehdy stejně bolševicky smýšlející vrstevníci a další levičáci? Pche! Jako by tehdy nebylo dost mladých a naivních lidí, co se s bolševiky nezapletli. A sám Kundera? No, jak jinak: zatlouká a zatlouká, přece nikoho neudal.
Takže máme věřit následujícímu: 14. března 1950 si řadový estébák na OVNB 6 odd. II v Praze 6 nasoukal do psacího stroje papír a jen tak z prstu si vycucal větu "Dnešního dne o 16. hodině dostavil se ku zdejšímu oddělení studující Milan Kundera nar. dne 1. 4. 1929...." Jak je vidět, Kundera se od té doby charakterově nezměnil.

www.viditelnymacek.cz