Před skoro dvaceti lety jsme se účastnil "boření Berlínské zdi". Tedy nikoli jejího rozebírání na fagmenty, ale toho, jak najednou symbolicky padla a lidé z Východního Berlína v davech proudili na Západ.

Ale uplynulo jen několik málo měsíců od znovusjednocení Německa a na jeho východní čtvrtině, bývalé DDR začínala převažovat velmi těžká deziluze. My Češi jsme pak byli hodnoceni, jako takový předvoj tržní ekonomiky a vzor pro "Ossies". Ale, všeho do času...

To, co je teď všude vidět, nejen ve výsledcích voleb, ale v diskuzích na blogu i s lidmi v terénu, je těžká deziluze. Deziluze z toho, že pokud nebudu makat jako šroub, tak se nemohu mít dobře a současně i z vědomí toho, že pokud jako šroub makat budu, tak mi to stejně žádný úspěch nezaručí.

Svým způsobem to určitě je pastva pro psychology. Ale ti mají jiné starosti, musí v práci honit body, musí dále studovat a tak jim na studium psychologie českého obyvatelstva zbývá málo motivace i málo sil. A tak to místo nich musí dělat prostí občané bez patřičného vzdělání.

Pravdou je to, že socializmus je velmi lákavý. Ono se není čemu divit. Když třeba vezmete prosperující společnost se vším jejím bohatstvím a podaří se vám nakukat lidem, že toto bohatství vezmete a rozdělíte všem a všichni, kromě bohatců se budou míti lépe. Pak na to opravdu hodně lidí může skočit. A zkušenost, že socialistické hospodářství neprosperuje nikde na světě, jej nesdělitelná. Ta se musí prožít.

A problém je, že čtyřicátníkům, kteří do roku 1989 něco zažili a poznali, je nyní okolo šedesáti a ti mladší toho zase až tak závratně nepoznali. Takže, jednak neustále roste počet těch, kteří se socializmem neměli žádnou osobní zkušenost. A také my všichni, tím jak se od éry reálného normalizačního socializmu vzdalujeme, začínáme zapomínat na jeho stinné stránky a naopak se nám vybavují ty hezké, vtipné, veselé a dojemné zážitky z té doby. Vždyť jsme přece v těch letech byli mladí, narodily se nám děti a tak podobně.

A k tomu ještě přichází ta nejnebezpečnější iluze vůbec. Iluze, že stát za nás něco zaplatí. To je samozřejmě holý nesmysl, vše si zaplatíme sami. V daních, ve zdravotním pojištění a podobně. Ale známe to sami nejlépe. Peníze. které jdou pří placení poplatků přímo z peněženky, nás bolí mnohonásobně více než peníze o které nás stát přímo obere při zdanění našeho příjmu.

A ne naposled je tady stará dobrá teta závist. I za socializmu tady bylo pár bohatých lidí, třeba Karlové Gott a Svoboda. Ale to národ tak nějak toleroval. Umělci, rozumí se samo sebou, mohou vydělávat více. Třeba taková Zagorová.....:) Ale vždyť ten projev všichni dobře znáte. Ale dnes? Kluk z mého bývalého bydliště ani nedkončil devítiletku, což je tedy obdivuhodý výkon, ale začal okamžitě podnikat a dnes má blízko Prahy prosperující firmu s dvanácti zaměstnanci a postavil si krásný dům.

Každý bychom rádi měli takový dům. Ale makat se nám prostě nechce. A tak vždy znovu a znov sedáme na vějičku socialistům nejrůznějšího druhu a ražení, kteří za nás zaplatí poplatky, zruší to či ono, ale vzápětí si na daních od nás vezmou daleko více. Ale již za toho proklínaného socializmu jsme říkali: "komu není vzájemné rady, tomu není hospodářské pomoci"

 Hezký nedělní večer Vám všem přeje...................  

http://hermanek.bigbloger.lidovky.cz/c/54305/At-zije-socializmus-revoluce-byla-jen-omyl.html