Kašpárek Zlatuška, případ pro psychologa. Prohraje soud a odsouzení k omluvě realizuje tak, že ji zasune na konec internetové diskuze dva roky staré namísto samostatného článku v reálném čase. Zbabělý, křivý  malý synek.

Prohraje senátní obhajobu a na toho kdo ho porazil místo gratulace plivne jedovatou slinu. Řekne do Rovnosti: „Duchoň je pro mě nepřijatelný kandidát, a není to otázka pravice nebo levice. Přesvědčil mě o tom, že není schopný vlastního názoru a jen papouškuje, co mu řeknou lidé kolem něj. Navíc má nedostatek kritického myšlení, to má na úrovni žáka páté nebo šesté třídy“ . To, že bývali osobní přárelé jako by nebylo. Zbabělý, křivý  malý synek.

Namyšlené, exhibicionistické stvoření, které sice nepapouškuje stranickou linku, ale zase není schopno žádného kolektivního postupu. Individualista se zvláštním typem myšlení. O tom, že ho má už plné zuby i primátor si stěbetají vrabci na střeše.

A má-li Duchoň kritické myšlení na úrovni žáka páté třídy, pak pan profesor se svým permanentním negativismem je na úrovni  ditěte tříletého.

Myslel jsem si, že je to alespoň trochu frajer. Není. Zbabělý, křivý  malý synek.

P.S. Kde máte ty materiály o zakázkách a smlouvách, které se pod Vaším vedením páchaly ve Starezu pane radní? Nejsou to jediní skuteční kostlivci, které jste sliboval?