Někteří borci dokonce odcházejí naněkolikrát, protože na první, případně ani na druhý či třetí pokus se jim to nepovede. Tak jsou pro tu politiku nepostradatelní. Zřejmě největším přeborníkem v této disciplíně býval někdejší ministr vnitra za ODS, později předseda US-DEU, senátor a místopředseda horní komory parlamentu Jan Ruml.
Někdejší ministr obrany za ČSSD Jaroslav Tvrdík zase proslul nevídanou schopností napresovat protichůdná hnutí své mysli do krátkého časového úseku. Jeho zamýšlený odchod z ministerské funkce, posléze rozhodnutí setrvat a následný definitivní odchod, to vše natěsnáno do několika hodin, jistě obohatí špalíček veselých historek novodobé české politiky, až jej nějaký humorista jednou sepíše.
Ještě nepohasl frenetický potlesk provázející odcházející divu a ona se na scénu již opět vrací. Co všechno toho o svém odchodu z politiky napovídala Petra Buzková. A jak se mezi nás obyčejné občany těšila. Jak je ale vidět, návraty do normálního života u jedinců, kteří ve svém stále ještě poměrně mladém profesním životě k ničemu jinému než politickému papalášství nepřičuchli, vůbec nejsou jednoduché. Podívejme na Stanislava Grosse. Zkouší to sice v advokátní kanceláři jako mladý právní koncipient, ale pro svoji rodnou stranu je se svojí upřímností nepostradatelný. Pročež byl spěšně povolán do Lidového domu a musí šéfovat bezpečnostní politice strany. Chudák.
Nyní se ukazuje, že stejně nepostradatelná je i exministryně školství Petra Buzková. Co na tom, že v Zemanových pamětech jsme si mohli přečíst leccos nelichotivého o jejím legendárním pracovním (ne)nasazení. To jsou ale jistě pomluvy zapšklého hrubiána z Vysočiny. Rodná strana potřebuje na plakáty ikonu, a tak ji povolala do boje o pražské primátorství. A obětavá Petra přece nemůže říci ne. Chudáci klienti advokátní kanceláře, kteří se na její právní služby už tak těšili, opět ostrouhají.
Je to pěkná řada nepostradatelných: Honza Spacák, Jarda Letec, Standa Bytař a nyní tedy i Petra Spacáková-Dělná.