Když už se nám tak pěkně houfují jak jsem psal ve své glose o VŘSR (mimochodem dal jsem tento článek i na svůj nově založený blog na iDnes a to byste se z té většinové diskuze zblili) tak pro ty zapruzené rudochy dvě básničkay. Uvidíte jak okřejí. Možná by se pane Rathe hodila některá jako motto programového prohlášení.
Sedmý listopad v Moskvě
Samuil Maršak
Jiří V. Svoboda
Rudou barvou dneska září
sedmička v mém kalendáři.
Podívej se oknem: všude
v ulicích je všechno rudé.
Každé okno, každá střecha
jako by dnes hořela.
Tam, kde jindy tramvaj spěchá,
kapela jde zvesela.
Celá země -- i my děti
velký svátek máme dnes.
Rudý balonek můj letí,
přímo k obloze se vznes'.
Říjnová revoluce
Jan Noha (upraveno)
Rodiče moji neměli kde bydlet.
Boháči měli paláce.
My však už nikdy nepoznáme,
co je to býti bez práce!
V palácích jsou dnes ozdravovny,
pracovny našich závodů.
Zítra pro chleba si půjdem
tak jako dneska pro vodu!
Kdo tohle všechno způsobil,
kdo podal chudým ruce?
Dělníci spolu s rolníky,
Paroubkova revoluce.