Tak jsme zase tam, kam jsme se, jak jsem alespoň věřil, nechtěli nikdy vrátit. Budou nám opět vládnout komunisté a tentokrát dvojí – jedni ti, kteří své jméno pyšně hlásají do světa a veřejně zůstávají vyznavači Gottwaldovského stylu,
Tak jsme zase tam, kam jsme se, jak jsem alespoň věřil, nechtěli nikdy vrátit. Budou nám opět vládnout komunisté a tentokrát dvojí – jedni ti, kteří své jméno pyšně hlásají do světa a veřejně zůstávají vyznavači Gottwaldovského stylu,
a druzí, co se sice nazývají sociálními demokraty, ale jsou ve svém nitru, i se vší křivostí, která je podstatou komunistického vládnutí, neochvějnými bolševiky. Můj přítel sociální demokrat Pavel Dostál se určitě v hrobě obrací, poněvadž ten bral slib, že ČSSD s komunisty nikdy nepůjde, jako něco zásadního. Současná ČSSD žádné sliby nectí.
Co mi však nejvíc vadí na nastupující krajské politické úderce je totální neserióznost, kterou nám na této úrovni nejmarkantněji předvádí kandidát na středočeského hejtmana, superambiciózní Rath. (Neodvážím se jej nazvat doktorem, ztratil bych pak všechnu úctu k lékařskému stavu.) V překrucování skutečnosti, v opovážlivosti lhát a pomlouvat snad ještě předčí svého (zatímního) lídra Paroubka. Vždyť se ho také musí Paroubek obávat. Nebude to dlouho trvat a soudruh Rath-lík určitě přejde do útoku za získání postů nejvyšších.
Ve snech těchto dvou šplhounů k moci se určitě zjevuje Jiří Paroubek jako prezident a Rath (nepamatuji si jeho křestní jméno) jako premiér, aby pak vzápětí vystřídal Paroubka na Hradě. Doufám, že se toho nedožiju. Celý svět, alespoň ten, co se nazývá západní, se pohybuje směrem k socializmu. Možná je to tím, že většina společnosti se má velmi dobře. Konjunktura, která nastala po 2. světové válce však skončila, zeměkoule se zaplňuje lidmi i věcmi a čím dál víc oblastí naší modré planety chce dosáhnout úrovně, kterou předvádějí dementní televizní seriály exportované do všech koutů světa a to, samozřejmě, znamená větší rozprostření prostředků, tedy snížení konjunktury v těch oblastech, které si ji již dlouho užívají. Blahobyt vede ke snížení osobní odpovědnosti a k lenosti. A líné mozky jsou velkým nebezpečím. I v Česku si absolutní většina obyvatel žije nadstandardně a přesto stále chtějí víc. Levicové strany je v této nezřízenosti podporují a neuvědomují
si, že zdroje, ze kterých se zatím dají čerpat miliardové státní půjčky, mohou rychle vyschnout, stačí několik za sebou jdoucích podobných krizí jako je ta, co právě doznívá. Potom je lid ukřižuje.
Zatím jim tleská. Jsme národ politických slepců.
V USA vyhrál prezidentské volby Obama. Utratil na svou kampaň nejvíc peněz v historii. Ale Obama nevyhrál proto, že přišel s lepší nabídkou, ale proto, že je barevný. Zdá se, že fakt, že se nejmocnějším prezidentem světa (a co čínský prezident?) poprvé stal člověk barevné pleti, by měl především vypovídat o příklonu k humanistickým a demokratickým principům a o lepší politické nabídce, ale v USA šlo především o dovyrovnání se s problémy rasové segregace. I když i řada Američanů myslí, že rasové problémy již vyřešila pozitivní diskriminace, není tomu tak. Možná, že Obamovo prezidentství chápe řada barevných obyvatel USA právě jako součást pozitivní diskriminace. A to není dobrá zpráva. Rozhodně to nedává žádné záruky kvalitního prezidentství. Ještě, že v Americe vládnou především prezidentovi poradci. Doufejme, že ti Obamovi budou kvalitní. názory a komentáře