Dva tydny uběhly jak voda a sused buchal na vrata. „Ladik, vstavej! Třa okoštovat prvni varku domaciho piva!“ Tuž nevylezte z lužka, když tak bantuje. Zase mě ukecal.
Dva tydny uběhly jak voda a sused buchal na vrata. „Ladik, vstavej! Třa okoštovat prvni varku domaciho piva!“ Tuž nevylezte z lužka, když tak bantuje. Zase mě ukecal.
Obliknul sem monterky a zešel dule k susedovi. V obyvačce sedělo deset chlapu s rozzařenyma pyskama. Jarek přines sklenku ořechovice, Luboš zehnal od vjetnamcu jakusi ještěrku naloženu v chlastu, Pavel měl vino od stryka ze Znojma. Každy měl cosyk. To bude zas sobota, pomyslel sem si. Susedova stara už krajala domaci uzeny buček a přejety salam, ať je čim zakusovat.
Vypadala trochu naštvaně, ale to je u bab normalni. Za chvilu sem pochopil, proč. Sused nas zaved do kotelni a otevřel ledničku. Polovicu prostoru ledničky vyplňoval domaci pivovar, ve kterem se chladilo jeho první pivo. Všecky jogurty, syry, bifidusy a jiné sajrajty pro baby byly vyložene venku. Co se da robit, vypada to, že si Liba bude muset na ty bebechy kupit novu ledničku.
Umyli zme krygle a sused začal čepovat. Pěnilo to jak cyp a nebylo to ganc pruzračne jak gambrynus, ale vonělo to fajně! "Tak takhle gečko nevoni", povida Liba a srknula první hlt. Dali zme ji přednost, aby si zlepšila naladu, když už nam jeji lednička tak fajně poslužila. „Fajne, synci, povedlo se vam to. Hořke, dobře vychlazene. Akurat se mi zda docela mocne, to ja pit nebudu!“
Jak mocne, kurňa? Tuž je fakt, bylo to cosik jineho, než na co zme byli zvykli z naši knajpy nebo z lahvaču z hytlermarketu. Bylo to huste a voňave. Už tušim, proč dědek řikal tym dnešnim eurosračkam „rezava voda“. Ale mocne? Nepřipadalo mi.
Na deset lidi je jeden pivovar malo. Dali zme každy dvě piva a první varka byla vypita. Ale co to? Hubu sem měl vysmatu od ucha k uchu, kurňa, to se mi po dvuch pivach obvykle nestava! Sused se ěbnul do hlavy, když vstaval na zachod, Jarkovi vypadnul mobil z ruky přimo do krmeni pro psa a Luban vybulil květinač…hezky zme se ožrali po dvuch pivach.
„Ty, Erwin, kolik si přidal teho sladoveho cukru do te první varky,“ povidam susedovi. „Tuž enem čtvrt kila. Ale pak sem nevěděl, co s tym zbytkem, tak sem to tam dosypal všecko. Ale vic jak kilo teho nebylo.“ A byli zme doma. První varka našeho piva byla silna jak bomba nad Harašimu.
Ja, přiště budeme chytřejši a trochu ubereme. Možna. A možna ni. Bo taky fajny hlad, jaky zme po tym domacim dostali, stal za to! Přejete salamy, uzeny buček, klobasky, všecko zmizelo jak němec v pětačtyřicatem. A tak je to fajne, tak to ma byt.
Akurat ty fajne vyuzene bučky čerstvě vytažene z uzaku zme nemuseli zežrat všecky. Liba bude zas dva tydně bez nalady, bo je chtěla zavařit na zimu.
