Prezident u Ústavního soudu zabojoval (a zabodoval).
Podle mne překvapil už tím, že se dostavil do ringu zvaného boj o Lisabonskou smlouvu osobně. A zřejmě překvapil i Ústavní soud, který po jeho vystoupení jednání odročil, aniž by k tomu něco řekl.
Vystoupení pana prezidenta bylo argumentačně vyprecizované tak, jak jsme ostatně u tohoto pána zvyklí.
Je zjevné, že si EU hodlá přivlastnit kompetence hned poté co získá právní subjektivitu, s níž si může vynucovat poslušnost u přehlasovaných členů. A pozoruji-li jednání pana Sarkozyho z posledních dní, zdá se mi, že tento pán a jeho chování v době, kdy Lisabonská smlouva ještě neplatí ukazuje, o čem by to bylo, kdyby platit začala.
ÚS v přímém přenosu na ČT 24. Konstatuji, že projev místopředsedy vlády pana Vondry, mne nepřesvědčil vůbec o ničem.
A nejvíc šokující pro mne bylo, že se strany ÚS nezaznělo k tématu vůbec nic, což ostatně VK označil za deprimující. A bojím se, že pan prezident v tomto případě vede sysifovský boj, i když soud svojí argumentací zjevně zaskočil.
Za perličku v této kauze považuji vystoupení lidoveckého kinderpolitika Macka, mistra zaníceného fanatického výrazu. Vždy jednou za půl roku se pokusí něco vzkázat do celorepublikové politiky, a vždy je to perla, ať už mluví o zákazu potratů nebo o lisabonské smlouvě. (vypůjčeno ze serveru Moderní Brno).
Jsem zvědav na komentáře eurohujerů. Měl-li jsem jednu chvíli pochyby, zda by se neměl vyměnit radar za LS, byl jsem zmatený jak pes Goro před Tokiem.
Dnes jasně vidím, že v plné míře platít původní Topolův výraz na téma LS. Je to "shit".
A panu prezidentovi držím palce. I když tuším, že marně.