Prezident u Ústavního soudu zabojoval (a zabodoval).


Podle mne překvapil už tím, že se dostavil do ringu zvaného boj o Lisabonskou smlouvu osobně. A zřejmě překvapil i Ústavní soud, který po jeho vystoupení jednání odročil, aniž by k tomu něco řekl.



Vystoupení pana prezidenta bylo argumentačně vyprecizované tak, jak jsme ostatně u tohoto pána zvyklí.

Je zjevné, že si EU hodlá přivlastnit kompetence hned poté co získá právní subjektivitu, s níž si může vynucovat poslušnost u přehlasovaných členů. A pozoruji-li jednání pana Sarkozyho z posledních dní, zdá se mi, že tento pán a jeho chování v době, kdy Lisabonská smlouva  ještě neplatí ukazuje,  o čem by to bylo, kdyby platit začala.

ÚS v přímém přenosu na ČT 24. Konstatuji, že projev místopředsedy vlády pana Vondry, mne nepřesvědčil vůbec o ničem.

A nejvíc šokující pro mne bylo, že se strany ÚS nezaznělo k tématu vůbec nic, což ostatně VK označil za deprimující. A bojím se, že pan prezident v tomto případě vede sysifovský boj, i když soud svojí argumentací zjevně zaskočil.

Za perličku v této kauze považuji vystoupení  lidoveckého  kinderpolitika Macka, mistra zaníceného fanatického výrazu. Vždy jednou za půl roku se pokusí něco vzkázat do celorepublikové politiky, a vždy je to perla, ať už mluví o zákazu potratů nebo o lisabonské smlouvě. (vypůjčeno ze serveru Moderní Brno).

Jsem zvědav na komentáře eurohujerů. Měl-li jsem jednu chvíli pochyby, zda by se neměl vyměnit radar za LS, byl jsem zmatený jak pes Goro před Tokiem.

Dnes jasně vidím, že v plné míře platít původní Topolův výraz na téma LS. Je to "shit".

A panu prezidentovi držím palce. I když tuším, že marně.
 


Vloženo: 25. 11. 2008, autor: Petr Paulczynski (petr@paulczynski.cz)