Když prezident bojuje za svůj národ. Proti všem....


Každému soudnému člověku, který Lisabonskou smlouvu četl a který jí dokáže pochopit, musí být nad slunce jasné, že její ratifikace jde proti nejvlastnějším zájmům našeho státu.



Smutné je, že mezi eurohujery (soukromě jim říkám něžně "čuchači europrdů") se zařadila i vláda Mirka Topolánka. Nevěřím tomu, že Saša Vondra věří všem těm hloupostem, které, jako vyjádření vlády, musel u Ústavního soudu říkat. Na to je příliš inteligentní.

Jednání u Ústavního soudu bylo zajímavé. Zdá se, že jediný, kdo na něj byl perfektně připraven, byl náš prezident. Jeho argumentace převyšovala o hlavu vystoupení ostatních účastníků řízení a byl jediný, kdo dokázel výborně shrnout důsledky případného přijetí Lisabonské smlouvy pro náš stát. Její přijetí skutečně učiní z naší země pouze jakýsi kraj nově vznikající evropské federace s minimálním vlivem na její další vývoj. Co se za tisíciletí naší státnosti nezdařilo Francké říši, Římské říši národa německého, co se nezdařilo Třetí říši, daří se nyní... Drang nach Osten nyní již vítězně pokračuje.

Ústavní soud rozhodl záměrně špatně. Z jeho argumentace lze vyčíst, že rozhodoval tak, že si stanovil, jaký výsledek je žádoucí a teprve poté hledal pro tento žádoucí výsledek krkolomná odůvodnění. Není to rozhodnutí právní, ale rozhodnutí politické. Tímto rozhodnutím se Ústavní soud definitivně stal institucí politickou, s právem, alespoň v tomto řízení, nemající nic společného.

A prezident bojuje. Bojuje za zájmy svého státu, za zájmy jeho občanů, bojuje i když jeho boj bývá některými nepochopen. A ten boj stále pokračuje, může být podán další návrh, smlouva nemusí být schválena v Senátu či Poslanecké sněmovně. A i kdyby nakonec byla, prezident ji ratifikovat nemusí, není souhlasem Parlamentu vázán. Dokážu si ovšem představit tu snůšku špíny, které by Václav Klaus musel poté čelit. Ale jsem přesvědčen, že za padesát let budou naši potomci nynějšímu prezidentovi děkovat.

Pane prezidente, odmítněte Lisabonskou smlouvu podepsat!

Publikováno na serveru blog.iDnes.cz.


Vloženo: 1. 12. 2008, autor: Jan Švarc (petr@paulczynski.cz)