Stačilo málo a volby mohly dopadnout jinak

Na semináři byly presentovány výsledky volebních výzkumů a politologické, sociologické, marketingové i mediální analýzy.
 
Podle rektora Miroslava Nováka se vše odvíjí od toho, že se stále v ČR od roku 1996 nevládne. Vlády jsou koaliční a slabé a je takřka jedno, kdo je vede. Řešení nastalé situace není podle něj tudíž ve výměně premiéra, ale volebního systému. Vláda je již tak dost slabá a oslabit ji ještě víc by bylo hloupé. Podle pana rektora šlo o  volby druhého řádu a tyto volby ve světě prý vládní strany vždy prohrávají. Volby byly proto sice drtivým vítězství ČSSD, ale ne drtivou porážkou ODS. Konstatování prezidenta Klause, že byly referendem o Topolánkovi, a jeho prohra 13:0 není proto podle prof. Nováka zcela přesné. Drtivá porážka byla porážka ČSSD při volbách do Evropského parlamentu, kdy skončila na předposledním místě s 8 % hlasů.

"Topolánek spojuje porážku s tím, že hejtmani nechtěli celostátní kampaň. Je to ale obráceně. Kdyby do ní ODS vstoupila, dopadla by ještě hůř," říká profesor Novák

Sociologickou reflexi krajských voleb provedl Daniel Kunštát. Hned v úvodu promítl velmi působivý graf, z něhož je zřejmé, že po vítězství ODS ve volbách v roce 2006 získávali nevoliči postupně sympatie pro ČSSD. Zatímco v září 2006 byl poměr hlasů ČSSD:ODS celkem 29,5:37, v prosinci 2006 26:41, v červnu 2007 nastala remíza 32:32, od té doby však nastal zlom a nůžky se otevíraly stále víc ve prospěch ČSSD, až v listopadu 2008 skončilo vše na hodnotě 43:27,5 ve prospěch ČSSD. ČSSD získávala až dvakrát větší sympatie původních nevoličů. Při pohledu na graf napadá pozorovatele jediné – jak je možné, že si nejen premiér, ale nikdo z ostatních vrcholových představitelů ODS neuvědomil, že dělají něco chybně, a že tito představitelé nezměnili taktiku. Na co probůh čekali! Že prorazí hlavou zeď? Přece si nemohli myslet, že když bude premiér dobře vycházet se Stranou Zelených a Lidovou ve vládě, získá některé jejich voliče.

Také se tak nestalo. Ti volili své strany nebo opozici, naopak někteří voliči ODS odešli k nim a k opozici. Tak z rozboru CEVRO Institutu vyplývá, že do počtu hlasů, kterými byla volena KDU-ČSL přispěli celými 7 % hlasů  voliči ODS, 7% ČSSD. Strana zelených získala dokonce po 10 % bývalých voličů ODS a ČSSD.  A co víc, ČSSD nasávala nespokojené voliče ODS takříkajíc plnými doušky. Téměř desetina současných jejich voličů jsou bývalými voliči ODS.

"Průzkum dokázal, že celých  40 % voličů ČSSD dospělo k rozhodnutí ji volit až po minulých volbách. ČSSD získala třetinu nových voličů oproti roku 2006. ODS jen rozdávala a rozdávala," říká doktor Kunštát

Podle Kunštáta je rovněž důležité, aby si strana předem uvědomila, s jakou motivací jdou její voliči k volbám, a podle toho uzpůsobila kampaň. Sociologický průzkum ukázal, že pravicoví voliči jdou k volbám s pozitivní motivací, zatímco levicoví s protestem. Hlavní motivací voličů ODS byla podpora strany a programu. Dále pak rozhodovala kvalita kandidátů a až na třetím místě právo vyjádřit svůj názor. Její voliči jsou spokojeni se svou životní úrovní a podporují reformy. Motivací levice byla především nespokojenost s politickou situací i s vlastní životní úrovní, jakož i snaha po změně a možnost hlasovat proti reformám a vládě. Ani v krajských volbách nevnímají voliči výsledky krajských zastupitelů ale vlády a vyjadřují proto ve volbách spokojenost či nespokojenost s ní. Zatímco ČSSD těchto průzkumů využila v míře vrchovaté, ODS je přezírala.

Podle Marka  Buchty ODS naprosto chyběly znalosti volebního politického marketingu a silný lídr. Přitom již v roce 2006 ČSSD volební marketing s úspěchem použila a mohlo to být výstrahou, že se o stejnou věc pokusí i v těchto volbách. Stačilo proto málo a mohlo vše dopadnout jinak. Stačilo dělat kampaň centrálně, bránit se socialistickému negativnímu referendu o vládě tím, že se zveřejní její dobré výsledky, a především pohybovat se ve světě osvědčeného volebního marketingu. To znamená neustále opakovat jednoduchá témata, zvýšit daně především svým bývalým voličům, tj. lidem ze středních vrstev a středního věku (stačila zavést rovnou daň a bylo by po problémech - pozn. autora), zaměřit se kromě boháčů i na rodiny s dětmi, matky na mateřské dovolené, důchodce a problematiku dětí obecně. A především jít do kampaně s chutí, nedat na sobě znát otrávenost, neboť chuť a úsměv je součást úspěchu. Strhne fandy a ti pomáhají jednak tím, že oslovují občany, jednak tím, že chodí pyšně v tričkách na shromáždění na náměstí. Strana musí dále působit především na své stálé voliče a vědět, kteří to jsou. Je známo, že ODS podporovali vždy vzdělaní lidé, vysokoškoláci a středoškoláci. Ti vnímají vize a jejich obsah a mají, na rozdíl od voličů ČSSD, paměť. Musí se proto dodržovat volební sliby a pokud to nejde, jasně se omluvit a vysvětlit proč. ODS to neudělala a dokladem toho je, že zatímco v roce 2006 ji volila  polovina vysokoškoláků, nyní již jen třetina. Ztratila ale nejen mezi vysokoškoláky, ale i středoškoláky. Přitom středoškoláci byli dříve silnou voličskou skupinou. ODS ztratila své "Centrum" – ztratila prakticky všechny voliče ve věku 30-44 let, kteří dříve byli její hlavní sílou. Ztratila také voliče ve středních příjmových skupinách, v nedělnických profesích s průměrnými příjmy, které od ní vysála ČSSD. Ztratila celý sociální silný střed.Takřka desetina voličů ČSSD byli bývalí voliči ODS.  Svým rozkročením doleva tedy nic nezískala, ale naopak ztratila středové voliče, u nichž nyní dominovala ČSSD. Volili ji pouze pravicoví voliči, ale i ti v menším počtu než dříve. Rovněž důchodce  přenechala takřka kompletně ČSSD a komunistům. ODS zbyli jen mladí voliči do 29 let, podnikatelé, vysoce kvalifikovaní profesionálové, OSVČ a vedoucí pracovníci. Její strategie oddělit krajské politiky od centrální politiky byla chybná a politicky zlá. ČSSD zavedla poprvé i do krajských voleb marketing a osvědčilo se to. Není problémem to, že by ODS nevěděla, co marketing je, ale problém byl zavést takový systém řízení strany, který by jí dovolil aplikovat jeho prvky.

Celkově se dá vše shrnout tak, že podpora ODS roste s rostoucím vzděláním, u KSČM klesá. ČSSD byla nejsilnější ve všech skupinách kromě vysokoškoláků. Podpora ODS klesá s rostoucím věkem a zůstala nejsilnější stranou pouze mezi nejmladšími, u KSČ naopak s rostoucím věkem podpora narůstá. Má podporu důchodců a nekvalifikovaných dělníků stejně jako KDU-ČSL.  Ostatní vládní strany nebodovaly též. SZ měla nejasné cílení a příliš z ní čišelo chytnout bez výběru vše, co cítí zeleně. KDU byla jako vždy nevýrazná. Čunkovo heslo "Makejte gádžové, ať se máme dobře" nestačilo  a komunisti se snažili rozkročit proti ČSSD a zařadit i ekologické prvky do kampaně, ale nepomohlo to a proti roku 2006 ztratili .

Ladislav Mrklas provedl srovnání krajských koalic s koalicemi v letech 2000 a 2004 a vysvětlil, proč se na místní úrovni musejí tvořit silnější koalice, než na úrovni vládní. Je to proto, že každé rozhodnutí musí být schváleno nadpoloviční většinou, takže strany potřebují rezervu větší než v Parlamentě. Proto prý by se neměli občané divit, že na místní úrovni dochází k tak divným spojením.

Velmi zajímavý byl referát Pavla Herota, který analyzoval výzkum médií ČT, NOVY, Primy a Radiožurnálu ve vztahu k ODS a ČSSD.  Došel k závěru, že v roce 2008 byl zdrcující vliv mediální kritiky ODS, který nelze srovnat s kritikou ČSSD ani kolem roku 2004, kdy její neoblíbenost kulminovala. Topolánek byl 4x častěji záporně hodnocen než Paroubek. ODS svádí špatné výsledky na zdravotnickou reformu, ale ta byla až na sedmém  místě zájmu médií. Nejvíce  jí ublížila aféra Morava a polemika Topolánka s Tlustým. Ve sporu s Tlustým byl Topolánek v 80 % mediálních zpráv negativně hodnocen. Měl mediální polemiku krotit. I v roce 2004 byl díky Kořistkovi kritizován častěji než Gross, ovšem v letošním roce záporné zprávy o ODS měly naprosto enormní rozsah  a bezprecedentní záporný přesah. ODS se nepodařilo skrýt vnitřní názorovou nesourodost a vzájemné osobní antipatie. Na výsledky voleb neměla vliv ani aféra Kořistka ani zastřelení Kočky na presentaci knihy Paroubka, i když byly obě kauzy hodnoceny záporně. Klíčovým faktorem prohry ODS byla vnitřní názorová nesourodost a osobní antipatie uvnitř strany, které se nepodařilo ODS ukrýt před veřejností.Velkou chybou byla špatná komunikace vlády s občany. To snížilo volební účast jejich přívrženců. Nevyužila situace ke kritice po převzetí ministerstev po ČSSD. A rozhodně nepřispěly k její popularitě negativní výpovědi jejich představitelů o vlastní straně. Každá čtvrtá výpověď v médiích prý byla záporná.

Co říci závěrem. Volby odrazily zklamání voličů pravice. Když jsem slyšela, že ODS ztratila takřka všechny kmenové voliče mezi 30-44 lety se středními příjmy, vzpomněla jsem na svého operatéra, který stranu volil s tím, že měl spočteno na jí rozdávané volební kalkulačce, o kolik tisíc se mu zvedne příjem lékaře, když zavede rovnou daň. Sliby se samozřejmě nikdy neuskutečnily. A pokud jde o důchodce, vybavila se mi tragikomická příhoda sousedovic devadesátileté babičky, která ač již rok nechodila, když viděla z okna plakát Václava Klause  k mobilizaci, vykřikla, že to musí být s naší republikou moc vážné, vstala z postele a o holi docapkala k volbám. Nyní by neviděla nic a také by nikam nešla jako spousta zklamaných důchodců. Ano, zklamaných, že nedostali slíbenou tisícikorunu. A také vyděšených tím, že ODS dopustila, že její výborné zdravotní reformy přenechala pouze dehonestovat demagogem Rathem. Kdyby vysvětlila, že sice zaplatí 30 Kč, ale budou dostávat léky za polovic a tedy platit i s tím související poloviční doplatky a že navíc dostanou špičkové léky, protože na ně z poplatků vybere zdravotnictví miliardy, tak by se nebáli nemocí a stáří. Pak by nemohlo dojít k tomu, že mi soused řekne vztekle po návratu od lékaře, že musel zaplatil kvůli "mému Topolánkovi" 30 korun a uklidnil se, až když jsem mu vysvětlila, že si za to přivezl injekce na léčbu krvetvorby v hodnotě 35 tisíc, které by ve svém věku dřív jen těžko dostal. Je mi líto, že stačilo tak málo a mohlo vše dopadnout jinak. Stačilo se snížit k obyčejným lidem a vysvětlit, o co jde. A také nereagovat, jako pan premiér,  na kdejakou provokaci nepřátel jako malé děcko, ale povznést se nad ní a po vzoru svého předchůdce jen s úsměvem konstatovat, že je mimo jeho rozlišovací schopnosti.

http://www.fragmenty.cz/iy331.htm