Byl by to klidný jarní večer, pokud by se Martin nemusel hnát se svým autem ze své rodné vísky na pohotovost do Mladé Boleslavi. Manželka na sebe při přípravě slavnostní večeře pro rodinnou sešlost strhla pánev s vařícím se olejem.

Do města to bylo naštěstí jen 15 kilometrů, takže za pár minut již rozrážel dveře u hlavního vchodu, držíc v náručí vzlykající manželku. Noční služba zvyklá na podobné situace okamžitě zvedla telefon, a tak za pár vteřin již přiběhli zdravotníci s lehátkem a převzali si Martinovu ženu. Otázky na zranění kladli spíše z formálních důvodů a hlavně se snažili Martina trochu uklidnit s tím, že vše určitě dobře dopadne. Nakonec byl požádán, aby počkal na chodbě, než bude jeho choť ošetřena, a řeknou si co dál.

Duchapřítomný Martin se po chvilce stepování po chodbě vydal do vestibulu, aby zaplatil nemocniční poplatek.
„Nemusíte platit, jestli nechcete!“ ozvalo se za ním.

„Cože?“ odvětil Martin.
„No, jste hostem Davida Ratha. To on nechal zrušit poplatky a bere se to nyní z peněz na komunikace.“ Volala na něj sestra zpoza stolu a pokračovala: „Nyní již platí jen ten, kdo chce, ale Vy jste dneska první.“
„No, já ale socany nevolil a raději bych viděl ty opravené komunikace. Já vám tam ty prachy hodím.“ Trval si na svém Martin a po zaplacení poplatku se vrátil čekat na chodbu.
Asi po půl hodině přišel doktor s vážným výrazem ve tváři.
„Tak jak!?“ začal Martin.
„No, jedná se o popáleniny druhého a třetího stupně. Vařící olej je velmi nebezpečný. Musíme si tu Vaši ženu nechat a bude nutná plastická operace, samozřejmě až se trochu vzpamatuje, ale jsme schopni to udělat bez trvalých následků, tedy kromě těch psychických. Na ten šok mladá pani asi dlouho nezapomene. Bylo by dobré, kdybyste jí sem mohl dovézt během zítřka nějaké osobní věci.“ Seznámil Martina se situací doktor.
„Co když je dovezu hned? Zítra se sem dostanu až někdy odpoledne“ zeptal se Martin.
„No, to by úplně stačilo, ale jestli je to pro vás lepší teď, tak vám v tom bránit nebudu.“
Martin samozřejmě chtěl, aby jeho milovaná žena měla co možná nejpříjemnější prostředí, takže nechtěl čekat do zítra a jel domů zabalit věci. Byl již trochu klidnější, přesto však v sobě cítil napětí z prožité situace a myšlenky mu neustále utíkaly ke zdravotnímu stavu manželky. To možná také bylo důvodem k tomu, že si všiml hlubokého výmolu na silnici před zatáčkou jen pár metrů před ním. Na poslední chvíli cuknul volantem. Kolem líznul výmol jen tak krajem, ale náhle se ocitl v protisměru, akorát když mu zrak oslnilo prudké světlo protijedoucího vozu. V hlavě mu ještě probleskl tón klaksonu. Pak ohlušující rána a ticho…
…Když Martin přišel k sobě, ležel na lehátku pár metrů od trosek auta.
„Měl jste pěkné štěstí.“ Promluvila k němu něčí rozmazaná tvář.
„Ano, právě jsem se stal hostem Davida Ratha.“ Zasténal Martin.

x x x

Možná se Vám tento příběh zdá příliš pohádkový, ale můžou, respektive nastanou desítky událostí, kdy na našich silnicích bude docházet ke škodám na majetku, ublížení na zdraví a ztrátách na životech v důsledku neopravených silnic, které mohly být opraveny, kdyby… Kdyby někdo v rámci populistického opatření, ve snaze obejít zákon, nekradl peníze daňových poplatníků určených na komunikace jenom proto, aby si zajistil volební hlasy. Děkujeme, pane Rathe, osobně na Vás budu vzpomínat, kdykoliv mé auto drcne o nějaký ten výmol a doufám, že nebudu muset strhnout volant.

http://www.narodni-strana.cz/clanek.php?id_clanku=3501