Máte dost Bursíka i Kateřiny Jacques, deroucí se do vlády, a těšíte se, že po vobách tato obskurní pidistrana zmizí? Máte dost lidoveckých podrazů a nemůžete se dočkat, až se nedostanou do parlamentu?

Myslíte, že až se tak stane, zbavíte se nesmyslných klimatických balíčků, jdoucích proti ekologické šetrnosti a přinášejících jen klientelismus, přerozdělování ve prospěch zvýhodněných pijavic a dodatečná zdanění? Domníváte se, že pak bude odblokována výstavba dalších bloků jaderných elektráren? Těšíte se, že místo řepkové monokultury budou pole opět pestrá a zemědělství rozmanité? Nemůžete se dočkat, až vám ekopaliva nebudou zdražovat pohonné hmoty a zkracovat životnost motorů?

Stejně tak mnozí z nás by už rádi nechtěli v souvislosti s církvemi slyšet o tom, že by dnešní generace a jejich potomci a prapotomci měli ze svých daní hradit stovky miliard historicky velmi sporných majetkových nároků. Nechtěli by, aby se i u nás do politiky prosazovalo tmářství, jak je aplikováno třeba v Polsku. Málokdo si přeje, aby tyto menšinové názory byly prosazovány vyděračskými koaličními prostředky, a to bez ohledu na to, zda je u moci levicová či pravicová vláda.

Ale chyba lávky. I kdyby se naplnil pravděpodobný scénář a zelení a lidovci by se po příštích volbách do parlamentu nedostali, tak zelené a křesťanské politiky, implantované k nám prostřednictvím legislativy a direktiv Evropské unie se nezbavíme. Ba co dím, Lisabonská smlouva rozšiřuje evropské pravomoci i na otázky sociální politiky, energetiky, nepřímých daní, justice, bezpečnosti, vojenských otázek, dokonce také zahraniční politiky. Dále dovoluje zasahovat i do otázek jako jsou ochrana a zlepšování lidského zdraví, průmysl, kultura, cestovní ruch, všeobecné vzdělávání, odborné vzdělávání, mládež, sport i civilní ochrana. Není prostě oblasti, v níž bychom mohli hledat suverenitu státu, jíž je nadán z vůle voličů.

Lisabonská smlouva váhu českých hlasů snižuje na polovinu, zatímco německou zdvojnásobuje. Odebírá členům, tedy i nám, právo veta. Evropská legislativa bude dokonce nadřazena naší ústavě. Domácí parlament bude jen převodovou pákou vůle Unie, nebude mít prostor pro odlišnou národní politiku. Ale jak známe devótní české byrokraty, svou iniciativu budou vybíjet na zpřísňování evropských norem, jimiž se budou zaštiťovat (viz koblihová válka aj.).

České hlasy v europarlamentu budou představovat 2,9% hlasů a tento podíl bude s rozšiřováním Unie dále klesat. Když vypráskáme zelené při volbách do europarlamentu, tak jich tam v současné době je čtyřikrát více, než má kvótu celá Česká republika. Po lisabonských změnách by to vyšlo pochopitelně hůř. Když se nedostanou za náš stát do europarlamentu ani lidovci, tak i kdyby byli vygumováni z domácí politiky, nic se našimi volbami nezmění. V europarlamentu jsou rozhodující silou. Však také křesťanství ve velkých zemích jako je Německo, Itálie, ale i Polsko je schopno zcela pohltit český ateismus, budeme-li v jednom pytli.

Nesmíme zapomenout, že v Evropě téměř nejsou pravicové strany, které by nebyly napojeny na církve. Protiváhu jim vytvářejí socialisté, na které tolik spoléhá Špidla a Paroubek. Protože členové těchto stran neprošli reálnou socialistickou zkušeností, svými autoritářskými tendencemi nás budou vracet k něčemu, z čeho jsme se před 20 lety vymanili. Ta plíživá ztráta svobod už je zřetelná dnes.

Takže nabubřelost Cohn-Bendita (francouzského zeleného teroristy) a Pötteringa (německého křesťanského předsedy europarlamentu), kteří se u našeho prezidenta chovali jako na inspekční cestě v gubernii, byla zcela příznačná vzhledem k tomu, co nás čeká. V Unii jsme opravdu pro srandu králíkům a nikdo se nikdy na naše skutečné názory - a nedejbože zájmy - ptát nebude.

Pak zjistíme, že ten Bursík a Špidla byli sice tragické figury, ale aspoň jsme měli příležitost je svou nevolí politicky odepsat. U Cohn-Bendita a Pötteringa tuto šanci mít už nebudeme. Málokdo ví, jakvůbec vypadají. U nás na některé nepořádky jsou aspoň kontrolní instituce. Co s penězi, které v několika řádech převyšují domácí poměry, se děje v Bruseli, to už je zahaleno neprůhlednou clonou. Vzpomeňme na francouzskou komisařku Cressonovou, ale to byl jen povrch ledovce. Naplní se tak přání těch hlupáků, co u vědomí domácích nepořádků vzývají cizí supervizi a volají po cizí moci. Tím se ovšem připraví o vliv i naši voliči. Po 20 letech si tak budeme muset zvykat zase na totéž, co už jsme zažili, jen s tím rozdílem, že místo Moskvy bude nezměnitelné přicházet z Brusele.

A my se můžeme obracet leda tak na lampárnu.

PS Bursíka ani Kalouska bychom jako voliči stejně nevytrestali už dnes. Přinejhorším budou vykopnuti jako Špidla nahoru nebo se usídlí v nějakých institucích, jež budou parazitovat na evropské přerozdělovací mašinérii. Na tomtéž pracuje Topolánek. Třeba ho, když bude loajální, Sarkozy, Merkelová nebo Barroso odmění nějakou eurotrafikou.

PPS Na věci nic nemění, že než jsem dopsal článek, místo Kareřiny Jacques se do vlády dere Michael Kocáb. Nevím, co je horší.

http://streit.blog.idnes.cz/c/65065/S-Evropskou-unii-na-lamparnu.html