Něco o kurvách.

A protože na těch padesátinách jsem viděl i některé lidi o nichž by ono slovo v nadpisu by se dalo s úspěchem použít, sáhl jsem do svého zásobníčku a vypůjčil si dvě pojednání o slově kurva od kolegů bloggerů.

Kurva ! – jako krásné české slušné slovo
 
Mám jednoho senzačního strýce, který přinesl do naší rodiny slovo “kurva”. Stalo se tak už před drahnou dobou, jen pár let před tím, než jsem do rodiny přibyla i já (tím, že jsem se narodila bratrovi strýcovy manželky).

 Je to náš nejoblíbenější strýc – a že JE z čeho vybírat – není tedy divu, že “kurva” u nás zdomácněla a zcela mírumilovně se usadila mezi “kufrem” a  “kusadly”, daleko před “laskominou”.

KURVA má v českém jazyce své nezastupitelné místo. Je to slovo zvukomalebné, trefné, ve chvílích negativních emocí nenahraditelné. Může být používána jako dokonalá náhražka slušných slov v nejrozličnějších situacích. Jen namátkou: “Safra!” (v okamžiku nezdaru či nemilého překvapení). “Tak jsem si vážně řekl, že to udělám.” (moment zásadního rozhodnutí). “Tak dáš si opravdu to kafe nebo chceš čaj?” (těžká volba). “Jejda, to jsem nečekal.” (potěšení z úspěchu). “Tak kdy se teda uvidíme?” (maximální pozitivní emoce). Další situace si “safra-vážně-opravdu-jejda-teda” dosaďte ze svého života – v běžném života běhu se jich vyskytuje pět až deset denně.

Jsou samozřejmě jedinci, kteří by slovo KURVA nepoužili ani v situacích, kdy jiného slova užíti NELZE. Před mnoha a mnoha lety jsme byli svědky situace, kdy náš soused vláčel domů nákup (příhoda je z poloviny sedmdesátých let, kdy automobil byl používán jen sporadicky, k víkendovým návštěvám chat, chalup a příbuzných, kdy nebylo běžné jezdit autem do práce a kdy se potraviny nenakupovaly jednou týdně s autem, ale po troškách každý den, když jste cestou od autobusu šli kolem sámošky.) Byla zima, sníh i v Praze, soused měl polobotky, ucha tašek zařízlá do zčervenalých rukou bez rukavic. Taška síťovka, igelitka a papírový sáček s bramborami (ANO, tušíte správně). Soused úspěšně dotlapkal až ke schodům do domu, v polobotkách s hladkou podrážkou po nich vyklouzal nahoru a snažil se uvolnit si ruku pro vyndání klíčů z kapsy. V tu chvíli ale trestuhodně porušil taškový rovnovážný stav, papírový sáček se protrhl, brambory vysypaly a jak mrazem ztěžklé tenisové míčky skákaly ze schodů dolů, nám v ústrety. Ptám se zcela vážně: co by v takové situaci řekl NORMÁLNÍ člověk? Těch výrazů je asi deset, pokud by patřil k nám do rodiny, stoprocentně by řekl KURVA! a báječně by se mu ulevilo. A víte, co řekl ten náš soused? Zhluboka se nadechněte a nesmějte se: ano, smutně se podíval za skákajícími bramborami a řekl: AJAJAJ.

Častým používáním se nevinné slovo KURVA (na rozdíl od své jmenovkyně, ženy lehčích mravů) stává stále slušnějším a slušnějším – po mnoha letech používání je mravnostně na stejné úrovni jako “ajajaj”. Dokladem toho může být moje maminka, distinguovaná starší dáma vybraných mravů. Tak i její přítelkyně už vnímají slovo KURVA jako zvukomalebné citoslovce a nijak se nepohoršují nad tím, když se maminka na jejich každotýdenním výletě zastaví, rozhlédne se po krásách tmaňských, karlštejnských či křivoklátských strání a řekne “Kurva, to je dnes ale krásně.”

Jsou samozřejmě situace, kdy KURVA užíti nelze – přesněji: užít lze vždycky, ale ne každý to vydejchá a já nechci riskovat, že si bude myslet, že jsem neurvalec. V nejbližších dnech čekám pozvání z Buckinghamského paláce na pravidelnou zahradní slavnost po předávání řádů a vyznamenání v Plesovém sále Buckinghamu. (Nevím jistě, zda se ho dočkám, neb můj vztah s královnou je poněkud nevyrovnaný. Zatímco já královně věnuji alespoň krátkou myšlenku každý den, zatím to vypadá, že Alžběta si na mě nevzpomene, jak je rok dlouhý.) Na zahradní slavnosti bývá zhruba osm tisíc hostů, všichni napjati očekáváním. Pak se královna objevuje na severním schodišti, nad tichem zahrad zní tóny GOD SAVE THE QUEEN. Královna je představována náhodně vybraným hostům, s každým z nich prohodí pár neutrálních slov. Budu-li já tím náhodně vybraným hostem, musím své oblíbené citoslovce nechat na české straně Kanálu.

Ta představa! Královna se blíží, lidem ve směru její chůze se zrychluje tep, krátí dech a rosí se jim čela a dlaně. V takové chvíli je snadné přišlápnout si lem šatů – a já si budu muset dát zatraceně pozor, aby mi KURVA neujela. Už jsem si to ověřovala i ve slovníku. Českému “kurva” je nejbližší anglické “curve” – čili zatáčka (ve Slovníku spisovného jazyka českého, vydání z roku 1989, jsem dokonce na straně 485 našla slovo s latinským a řeckým základem: kurvimetr – přístroj k stanovení délky křivých čar, křivkoměr). JENŽE! Jak známo, třída The Mall, vedoucí k Buckinghamskému paláci, je rovná jako pravítko. Nejbližší zatáčkou je Trafalgar Square – kilometr daleko. Z toho bych se nedostala ani v češtině, natožpak v angličtině…

Kurva – to je dnes krásný den!
Jana Kolářová

http://kolarova.blog.idnes.cz/c/65509/Kurva-jako-krasne-ceske-slusne-slovo.html
*************************************************************

Ostravština pro pokročile (2. lekce)
 
Cosik fajneho je ve statě českem, bo se lude furt zajimaji o cyparny. Z teho vyplyva, že je nam fajně. Kdyby se lude nezajimali o cyparny, bylo by zle. V druhe lekci Ostravskeho jazyka pro pokročile se mrkneme, jak zduraznit a zaramovat věty oznamovaci.

      Podivejme se tedy včil, jakym zpusobem Ostravaci zdurazňuji věty. Obvykle když česky mluvici synek potřebuje dat svemu vyjadřeni větši duraz, použije zesileny hlas (=křik) nebo rozkazovaci zpusob. Ostravak nekřiči a rozkazovaci zpusob nepotřebuje, tym padem byva i vykřičnik zbytečny. Ke zdurazněni věty uživa Ostravak specialniho slova se zurčivym „r“. Toto slovo se klade obvykle na konec věty a dava cele větě podstatně silnějši emocionalni naboj.

      Zkusme si to vysvětlit na praktyckem přikladě. Když Ostravaka suši, obrati se na čepmistra větou: „Ty, Jarek, dej mi pivo.“ To je klasika a pokud je požadavek brzy vyplněn, přiběh tim konči (připadně pokračuje dalšim pivem). Někdy se ale stane, že žiža je silnějši než obvykle nebo ma Jarek roboty jak cyp. A tady nastava okamžik k použiti ostravskeho zdurazňovaciho slova. V tomto případě je tedy na mistě obratit se na čišnika s duraznějši prosbou: „Jarek - dej mi pivo, kurva“. Netřeba zvedat hlas, netřeba křičet. Je třeba jen dat pauzu mezi oznamovaci větu a zdurazňovaci slovo. Podle delky pauzy a podle delky hrčiveho „r“ by měl Jarek poznat, jak moc je požadavek akutni. Schvalně si zkuste rozdil mezi „kurva“ a „kurrrrrrva“. To je sila, co? Hned se člověku ulevi. Pravě proto je toto slovo oblibene i mezi ostravskymi budhisty jako obzvlaště uklidňujici mantra.

      Podivejme se ještě na jednu možnost použiti. Može nastat extremni připad, který přichazi obvykle ve velice parnych dnech, kdy žizeň je opravdu neudržitelna. Pak nastupuje fenomen takzvaneho ramovani. To znamena, že se cela věta zaramuje tak, aby už na počatku bylo slyšet, že situace je opravdu katastrofalni. V tomto případě zaramovana věta zni: „Kurva - Jarek, dej mi pivo - kurva“.

      Na Jarkově mistě už bych situaci nepodceňoval, bo další arsenal zdurazňovacich slov normalni Ostravak nema a v případě nesplněni přani hrozi slovni agrese, což znamena, že by se v mluvenem slově mohla objevit dokonce i sprosta nadavka.

A bo je venku fajně, je čas dat do huby bago, sednuť na araba a zajet na Mexiko, kurrrva.

Fajny a přijemny den všem

Větva
Ladislav Větvička

http://vetvicka.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=35285