Nesehnutí se 28. ledna rozhodli zviditelnit v rámci své dlouhodobé kampaně „Proti sexismu v ulicích“. Vybrali si údajně sexistický billboard, rozvinuli transparenty a začali hřímat z megafonu, následně prošli centrem Brna a rozdávali letáky.

Háček je jen v tom, že nešlo o demonstraci proti sexismu, ale o propagaci cenzury, odůvodněné, jak jinak, pouze ušlechtilými úmysly.
Aby bylo jasno, tak samotné Nesehnutí definuje na svých stránkách sexismus jako diskriminaci na základě pohlaví, v naší společnosti zejména znevýhodnění žen na základě jejich příslušnosti k ženskému rodu. Následně si jeho členové stoupnou pod billboard propagující jistou zastavárnu, přičemž součástí billboardu je nahá žena, zobrazená jako anděl. Dotaženo ad absurdum tak aktivisté Nesehutí demonstrovali proti zobrazení ženy jakožto anděla. To ovšem není sexismus, to je umělecké zobrazení ženského těla v reklamě. Pro aktivisty v tom není rozdíl.
Najít opravdu sexistickou reklamu dá práci, jak dokazuje už web Nesehnutí, na kterém se vyskytují pouze dvě. Obě jsou prvoplánovité a primitivní, obě obsahují ženy, obě využívají k propagaci služby či zboží sexuální narážku. Reklama na zastavárnu mezi ně nepatří, žádnou sexuální narážku neobsahuje. Ano, využívá ženského těla k upoutání pozornosti, ale je jen věcí názoru, jestli šlo tohoto efektu dosáhnout jinak – třeba použitím chrobáka. Já jsem přesvědčen, že to závisí pouze na nápaditosti autora billboardu, ale to, zda budou na reklamách převažovat lidská či hmyzí těla, ponechávám na svobodném trhu, na zdravé konkurenci, která rozhodne, zda lepších výsledků dosahuje reklama od autora, který nápaditě používá berušky, nebo reklama s modelkou ležící na kapotě nějakého bouráku.
Aktivisté nechápou samu podstatu reklamy, kterou je práce se stereotypy a s nadsázkou. Lidé jim podobného smýšlení – vždy bdělí ochránci mravopočestnosti – dodělávali na klasické malby a akty fíkové listy a roušky, jsouce přesvědčeni, že realistické, nediskriminační zobrazení nahého lidského těla by rozvrátilo společnost a její hodnoty. Výsledkem činnosti těchto lidí je cenzura, slepě požírající vše, co se jen náznakem blíží nevhodnému, resp. zakázanému zobrazení.
Logika aktivistů je prostá, každý ji pochopí – jakékoli v reklamě užité zobrazení muže či ženy, ať už celého těla nebo jen jeho části, těla nahého či oblečeného – je automaticky, bez dalšího považováno za genderově stereotypní, tudíž sexistické, tudíž diskriminační a proto hodné právního postihu a morálního odsouzení.
Dej na billboard svalnatého chlapáka s motorovou pilou, za něj až k obzoru se táhnoucí pláň pokrytou pařezy. Propagovaným předmětem je motorová pila. Genderový stereotyp, existují i muži svalově nevybaveni a přesto o jejich mužství nikdo nepochybuje. Pryč s ní! Umělecky vyfoť asijskou holčičku s obličejíčkem pocákaným od jogurtu, dej ji na billboard propagující tvou výstavu – sexismus, určitě ještě pedofilní! Plakáty strhnout, umělecké fotografie spálit a autora zavřít a poplivat v novinách. Konečně dej na billboard šťastně se usmívající maminku s kojencem, který se radostně rozvaluje v nových plínkách. Předmětem propagace jsou ty plínky. Že je to naprosto nezávadné? Kdepak, je to genderový stereotyp, dítě by přece mohl na billboardu držet i muž, dozajista jde o stereotypní zobrazení role ženy v roli vychovatelky a dle výše zmíněného uvažování stereotyp v tomto pojetí…no, že je to napoprvé, tak jen zákaz takovéto opovrženíhodné reklamy.
Hnacím motorem aktivistů Nesehnutí je přesvědčení, že žádné skutečné rozdíly mezi oběma pohlavími – mužským i ženským – neexistují. Jejich víra ve vlastní neomylnost a nadřazenost, s jakou ostatním diktují svá pravidla, je neotřesitelná.
Jejich cílem je dokonale bezpohlavní společnost, zbavená jakýchkoli náznaků už samotné existence dvou pohlaví. V tomto směru jim vadí vše: skutečná pornografie i umělecké akty, módní přehlídky, billboardy s muži či ženami. Ve výsledku se nejvíce blíží muslimskému pojetí, které zakazuje zobrazovat lidské postavy a ženám předepisuje hábit a burku. Aktivisté by v rámci rovnosti pohlaví nejspíš předepsali hábit a burku povinně i mužům. Odříkaného největší krajíc.
Podle aktivistů z Nesehnutí je navíc běžný konzument reklam idiot, který nemá vlastní názor, natož nadhled a který podléhá všemocné reklamě natolik, že je ho nutné před genderově stereotypní reklamou chránit zákazy a příkazy.
Půvabný je už výčet oněch genderových stereotypů v médiích a v jazyce, sestavený aktivisty, který by si zasloužil samostatný článek a byl by zajisté vítaným zdrojem humoru, kdyby totiž nebyl míněn zcela vážně. Po přečtení souvětí o tom, že: „V gramatice hluboce zakořeněnou nerovnost žen a mužů vyjadřuje i používání měkkého a tvrdého i/y v koncovkách sloves, které se řídí pravidlem, že měkké i se používá „byť jeden muž je mezi milionem žen a dětí“.“ jsem smíchy málem spadnul ze židle. A takových výroků jsou tam desítky.
Smích však už všechny brzy přejde. Aktivisté Nesehnutí totiž plánují systematickou kampaň za odstranění sexistických billboardů a reklam z našeho okolí. Vše závadné nahlásí Radě pro reklamu, víc zatím dělat nemohou. Však blýská se na časy, doslova za rohem už číhá Lisabonská smlouva, obsahující Chartu základních práv EU, dokument zatížený levicovými floskulemi v míře nebývalé, která veškerou, zdůrazňuji veškerou diskriminaci zakazuje.
A protože jedna právní regulace nestačí, bude ještě přijat antidiskriminační zákon, který je ještě evropštější než směrnice, které má implementovat, neb obsahuje i další druhy diskriminace, které vymysleli naši tuzemští zákonodárci. Obě tyto právní normy u nás nakonec – díky tlaku Bruselu, Kocába a nejrůznějších aktivistů – budou přijaty. Poslední iluze o tom, že ještě někde existuje zdravý rozum, bere nedávná iniciativa Evropského parlamentu, který upozornil na nutnost odstranit genderové stereotypy v reklamách.
Pod slovní spojení „genderový stereotyp“ lze podřadit cokoli, je to pojem, který lze jak pružně používat, tak pružně zneužívat. Vadí ti reklama konkurence? Genderový stereotyp se tam jistě najde, i kdyby snad na billboardu byli místo lidí roboti nebo holubi. A to je teprve začátek, protože genderový stereotyp působí diskriminačně (viz logika aktivistů) a na diskriminaci už existuje celý arzenál podobně gumových pojmů, které ani nejsou definovány v Chartě nebo v zákoně, ale v judikatuře ESD. Nestačí to? Máme ještě obrácené důkazní břemeno. Dokaž, odporný šovinisto, svou nevinu!
A ti samí aktivisté, kteří u nás chtějí zavádět cenzuru dvacet let po převratu, jedním dechem dodávají: „Veřejný prostor patří všem.“

http://www.acidburn.wheee.cz/index.php?section=6&text=69