Politika mne docela baví. Kvůli ní jsem dokonce začal blogovat, abych dal najevo své názory. Ovšem čeho je moc, toho je příliš. Dnes odpoledne mi bylo nějak divně.
Politika mne docela baví. Kvůli ní jsem dokonce začal blogovat, abych dal najevo své názory. Ovšem čeho je moc, toho je příliš. Dnes odpoledne mi bylo nějak divně.
Vnějším znakem mé indispozice byl jev, kterému moje babička říkala laxírka, v důsledku čehož jsem byl nucen zdržovat se řečeno brněnským hantecem nedaleko retychu. (Neznalí terminologie si vyhledají.)
Ve zbylých chvílích jsem vleže pozoroval v telce "působivé" divadlo zvané zasedání parlamentu. Přátelé, kdo jste to neviděli, o moc jste přišli. Na tu "šou" by se hodilo ono známé: je to blázen. Hoďte na něj síť. Tady bylo těch bláznů okolo 200. Jeden exot za druhým exhiboval na téma Lisabonská smlouva s takovou mírou slovní dysenterie, že internetové diskuze pod zdejšími články jsou proti tomu dílky tak mezi Hemingwayem a Shakespearem.
Nebudu se zabývat jednotlivými projevy, ale celkovým aranžmá. I když zejména vynikli genius Zaorálek, nepřekonatelná Kačka a své si užili i pazDrath a Jirka Puchejř. Dlužno podotknout, že je docela dobře doplňovali borci i z druhé strany.
Za podstatné považuji, že celé toto obskurní představení stojí nás daňové poplatníky takový ranec, že bychom za něj mohli pořídit určitě něco rozumnějšího. Tentokrát nehodlám řezat do svých oranžových či zelených oponentů. Tentokrát prohlašuji za paka úplně všechny.
A ačkoliv mne k televizi přivázal problém zrychleného metabolismu směrem dolů, na konci přenosu jsem měl silný pocit, že mám problém i nahoru, neboli kromě srajdy se mi chtělo i zvracet. Vám ne?