Myslela jsem si, že s vyhazovem paní ministryně Stehlíkové skončí i nesmyslné debaty o fackování či nefackování dětí, ale pan rockministr toto téma opět oživil. Takže, vážení rodiče, nebijte laskavě své ratolesti, mohlo by to pro vás mít neblahé následky...

Na celém světě je bohužel spousta týraných a zneužívaných dětí. Tyto děti většinou trpí za zavřenými dveřmi, kdy jejich okolí nemá o jejich strastiplném životě často ani nejmenší tušení. Na týrání se obvykle přijde náhodou a to v době, kdy je pro normální psychický vývoj dítěte už většinou pozdě. Připomeňme si třeba kauzu Kuřim. Je to smutné a otázkou je, co se s tím dá dělat. 

Paní exministryně Stehlíková přišla s nesmyslným návrhem zákazu "fackování" dětí, který má ale se skutečným týráním pramálo společného. Veřejnost se k tomuto tématu téměř jednohlasně vyslovila - proč by nám nějaké prapodivné ministerstvo mělo mluvit do výchovy našich dětí? Každý rodič má snad právo vychovávat své ratolesti tak, jak uzná za vhodné. Já osobně jsem hluboce přesvědčena, že většina maminek a tatínků zná pravou míru a ví, jak své dítě potrestat. Někdy stačí domluva, zvýšení hlasu nebo třeba jen všeříkající pohled. Jindy je prostě jedna facka lepší a výstižnější než tisíce slov.

Pan Kocáb má asi hodně času a jeho ministerstvo hodně peněz, jinak by se zabýval něčím důležitějším a nesnažil se kriminalizovat rodiče, kteří si zjednají respekt u nezbedného potomka jedním pohlavkem nebo plácnutím přes zadek. 

Ve Španělsku se v poslední době hodně diskutuje o tělesných trestech a o právech rodičů používat je při výchově. Nedávno byl barcelonským soudem odsouzen jistý tatínek, který uštědřil svému náctiletému synkovi výprask páskem. Hoch si myslel, že si na otce může nejen otevírat ústa, ale rovnou se mu může i postavit. Tatínek se nyní nesmí k chlapci rok přiblížit na víc než 1000 metrů, a jelikož hoch nemá matku, skončil v péči státu. Nyní by se rád vrátil k otci, ale rozhodnutí soudu je holt rozhodnutí soudu, chlapec i otec mají smůlu. 

Jistá maminka zase dala před školou facku svému rozjívenému desetiletému synkovi, kterého nebylo možno jinak uklidnit. Škola na maminku podala trestní oznámení a soud jí pak taktéž zakázal se k synovi přiblížit po dobu jednoho roku a 45 dní. Chlapec je nyní v internátní škole a s pláčem vzpomíná na domov a na maminčinu péči. Dnes říká, že mamince už dávno odpustil a že by se chtěl vrátit domů. Jenže soudy holt neodpouštějí.

Zdají se vám podobné případy absurdní? Jen se pomalu připravujte, protože pokud se panu rockministrovi podaří prosadit zákaz tělesných trestů ze strany rodičů, mohou být podobné případy na denním pořádku.

Ve Španělsku sice zákon o ochraně nezletilých tělesné tresty ze strany rodičů výslovně nezakazuje, jen uvádí, že tyto musejí být přiměřené. Neříkám, že by rodiče museli bít děti páskem či vařečkou, i když zmíněné předměty ve výchově slouží většinou spíš jako hrozba než jako "mučící nástroj". Ale bát se dát svému potomkovi pár facek, když jeho chování opravdu překračuje všechny meze, aby mě náhodou někdo neviděl a nezažaloval za nepřiměřené trestání osoby mladší 18 let, mi přijde opravdu zcestné.  

Já osobně nejsem zastáncem tělesných trestů, protože si myslím si, že ve většině případů nejsou ve výchově potřeba, ale občas může nastat nějaká ta výjimka. Taktéž si jsem jistá, že rozumný rodič umí dobře odhadnout, kdy tato výjimka nastala a taktéž umí rozumným způsobem nežádoucí chování potrestat - a toto právo by mu neměl nikdo brát!

Pokud by chtěl někdo argumentovat tím, že by měl zákon o zákazu tělesných trestů vyřešit týrání a zneužívání dětí, myslím si, že je na omylu. Žádný zákon týrání dětí nezamezí, neb kdo chce psa bíti, hůl si vždycky najde. Možná jen zvýšené sazby za podobné trestné činy by pár zbabělců odradily, vylévat si zlost na dětech. 

http://vondrakova.blog.idnes.cz/c/74428/Dzamila-a-Kocab-jeden-za-18-druhy-bez-dvou-za-20.html

A alespoň jeden z diskuze:
Dežomila i Kulecáb jsou stejná sběř z anarchistické smažkovské líhně zelených Khmérů. To mluví za vše.