Ministr Kocáb hodlá utratit 10 milionů za kampaň "proti fackování dětí". Jsou to vyhozené peníze - myslím si stejně, jako velká část (ne-li většina) veřejnosti, která těch 10 melounů dá ze své kapsy!
Ministr Kocáb hodlá utratit 10 milionů za kampaň "proti fackování dětí". Jsou to vyhozené peníze - myslím si stejně, jako velká část (ne-li většina) veřejnosti, která těch 10 melounů dá ze své kapsy!
Staré české úsloví říká "stromek ohývej, dokud je mladý". Facka či plácnutí přes zadek v pravou chvíli je prostě tisíckrát výchovnější, než hodinová přednáška tichým hlasem.
Výsledky tzv. "humánní", bezfackové výchovy sledujeme zejména u zahraničních dětiček dost názorně: vřískají dítka, na která se matky neodváží sáhnout, aby je následně pomalu nezavřeli za týrání... Co z takových uřvaných sebejistých minidiktátorů, kteří mohou vše a kteří neobdrží adekvátní trest za své prohřešky asi tak může vyrůst?
Jako dítě jsem, jak se říká, jich taky pár občas chytla a dnes bych ani jedno to plácnutí (přes horní či dolní tvář :o) nechtěla zpětně vymazat. Ano, jsem upřímně ráda, že jsem dostala ty facky včas, doma, od rodičů, kteří to se mnou mysleli dobře a nehodlali ze mě nechat vyrůst nezodpovědného neomylného fracka, který se považuje za středobod vesmíru a který si odmítá přiznat sebemenší omyly či chyby. Právě takové nesnesitelné jedince dle mého názoru vyrábějí "milující" rodiče, kteří nechají dítě růst dle svých slov "v osobnost", jež ale nezná hranice ani zákonitosti okolního světa.
Kdo dítěti nevštípí, že ve společnosti ostatních lidí existují různé hierarchie, že je třeba umět jiným občasi i naslouchat, že je třeba za chyby platit(!), pak škodí především(!) tomu svému milovanému dítěti. Ano, existují i děti "andělské", jimž stačí domluvit klidným hlasem či bezkonfliktně různé věci vysvětlit. Na ty paličatější (jako jsem byla třeba já) je ale třeba zvýšit hlas a v případě horšího provinění třebas i lísknout pár přes pusu/zadek (dle věku a situace).
Osobně nemám dojem, že by těch pár facek nějak ponížilo mé seběvědomí pro další můj život, že bych nějak zakrněla a zůstala zakřiknutým tichošlápkem. Naopak: říkám své názory vždy zřetelně a nahlas, i když občas "proti proudu". Možná i díky těm fackám v dětství mě pak ale nepřekvapí, že se mnou ne každý nutně souhlasí a že holt občas dostanu i "přes nos" - naštěstí teď již výhradně obrazně (i když... ale to už je hoooodně stará historka a dnes se jí spíš zasměju :o)) To prostě k životu patří, nikdo není tak neomylný a dokonalý, aby celoživotně sklízel jen kladné ovace a provolávání slávy.
Nejrůznější rány osudu snáším zkrátka s vědomím, že ne vše je v životě růžové. Přes to všechno jsem zarytou optimistkou. Proto hlasitě říkám ANO - facka v pravou chvíli je lepší, než hodinové vysvětlování.
Pochopitelně musím zdůraznit, že týrání či dlouhodobé neúměrné bití, nadměrné tresty neodpovídající provinění atd., to je jiná kapitola a v tom jsem zásadně proti - ať už u dětí, anebo i u zvířat!
http://boudakasparova.blog.idnes.cz/c/74424/Facka-v-pravou-chvili-neskodi.html#t2