Také mě dojmulo, že si evidentně přepracovaný pan premiér našel čas a požádal svého osvědčeného přítele Dalíka, aby maličko pomohl jednomu poslanci v nesnázích, který při hlasování, bez ohledu na svou stranickou příslušnost, zase občas vypomáhá premiérovi.
Jak už bylo několikrát řečeno, je to od Mirka Topolánka, takové lidsky vřelé, férové a dokazuje to, že ho ani to předsednictví EU nezkazilo, že ještě dokáže, i v tom děsném kalupu, obětavě myslet také na druhé.
Snad jen nějaký notoricky podezřívavý sociální demokrat s nelidskou tváří, bez sociálního cítění, může v takovém krásném gestu - vztahu vidět něco špatného, protizákonného, skandálního a svéhlavě hned požadovat odstoupení vlády. Jak se říká - Za dobrotu, na žebrotu!
Někomu to snad může připadat přespříliš idylické, až pohádkové, ale prosím, to je každého věc. Mnohem větší problém však vidím v pokračování tohoto neobyčejně dojímavého příběhu, v kterém hlavní roli - zachránce poslance Wolfa - převzal mladý, nadaný Marek Dalík. Od té chvíle, se, alespoň pro mne, z té dojemné pohádky, postupně stává značně nepřehledný, řekl bych, málem detektivní příběh, nebo snad dokonce fraška?
Ta již zmíněná, dlouholetá, bezmezná důvěra pana premiéra ve schopnosti svého přítele, musí mít přece nějaké opodstatnění - reálný základ. Lze se domýšlet, že Marek Dalík musel svého vlivného známého, zřejmě již mnohokrát obdarovat množstvím neobyčejně cenných rad a vytáhnout ho z řady beznadějných malérů. Jinak si tu letitou důvěru Mirka Topolánka snad ani nedokážu vysvětlit.
Musím připustit naprostou neznalost prostředí ODS, atmosféry vládního kabinetu a všech těch souvisejících mezilidských vztahů. Možná právě proto, jen z naprosté neinformovanosti, na mne pan Marek vůbec, ale vůbec nedělá dojem toho neobyčejně moudrého a všeho schopného člověka.
Přestože zdání často klame, opravdu mi, v tomto případě, od něj příliš nepřekvapilo, že se tak prostomyslně začal svěřovat a žadonit o pomoc u redaktora ČT Bártka, kterého, dokonce i někteří jeho novinářští kolegové, bez servítků, označují, za poněkud pochybného, ambiciózního dobrodruha, který si jen tak nenechá ujít příležitost.
Nezbývá, než se ptát, kampak se tedy, tak najednou, asi poděla ta pověstná moudrost a zkušenost nepostradatelného rádce pana předsedy, když se tak pěkně rozpovídal a nechal nahrát v tak pochybné společnosti?! Přijde mi to, ještě dnes, tak příšerně hloupé, jako by v tom snad byl nějaký rafinovaný, doposud ještě nedešifrovaný záměr.
Avšak, ani takové infantilní lobování, při kterém ostřílený lobbyista vyžvaní i to co nemá - odhalí karty svého chlebodárce - však patrně není v rozporu se zákonem. V tom se,myslím, tihle netrpěliví, mocichtiví sociální demokraté zase pletou i když - tahle evidentní hloupost, by se snad, opravdu, měla nekompromisně trestat...
http://virtually.cz/?art=18180