Navzdory tomu, že svět přijímá s velkými rozpaky 24. březen 2009 jako desáté výročí zákeřného bombardování Srbska silami NATO, chudé, ožebračené a plné teroristů Kosovo se raduje.

Miliardy dolarů se jí ze světa jen hrnou, stejně jako uznání jeho nezávislosti. Alespoň bude na další drogy a zbraně.

Má sice své ověřené zločince, distributory narkotik a mafii, řídící černý obchod s bílým masem a prodejem lidských orgánů, ale její UÇK už mávnutím kouzelného proutku Kongresu USA zratila teroristickou nálepku.

A její velitel Hashim Thaci, místo toho, aby stanul před mezinárodním soudním tribunálem v Haagu, se stal kosovským premiérem. S kohoutkem na své automatické pušce M 16 pořád nataženým.

Ví, že Srdsko už jednou poznalo, zač je toho loket, když se NATO rozzlobilo, narychlo přijjalo do své stáje Česko, Polsko a Maďarsko. aby se naplnila klausule, že NATO může bombardováním ochraňovat nejen svoji členskou zemi, ale i tu, jež sousedí se státem, který ohrožuje svého souseda, jenž už se v tomto Severoatlantském paktu paktuje.

Ve své knize “Nejlepší ze všech možných světů” mj. píše bývalá ministryně zahraničí USA Madeleine Albrightová o svém působení v bývalé Jugoslávii během náletů NATO:

“V pátek 7. května 1994 jsem právě skončila schůzku s Kofi Annanem, když mi můj výkonný tajemník Alex Wolf doporučil, ať se raději posadím. “Nevíme to určitě,” spustil, “ale CNN hlásí, že NATO bombardovalo čínské velvyslanectví v Bělehradě.”

Brzy jsme se dozvěděli, že bombardéry B2 shodily bomby na budovu, kterou naši piloti považovali za jugoslávskou agenturu pro vyzbrojování. Naši zaměřovači agenturu tragicky zaměnili za podobnou budovu poblíž - čínské velvyslanectví…

Osudný omyl způsobil smrt čtyř Číňanů a zranil dalších dvacet. Skutečnost, že velvyslanectví bylo zasaženo několikrát, vedla Peking k tomu, že nás obvinil z úmyslného útoku…”

Je s podivem, jak dokázala rodačka z pražského Žižkova Marie Korbelová sedět na dvou židlích a s bravůrní diplomacií lavírovat ve světové politice. Ve své knize bez uzardění káže vodu, ale pije víno…

“Hluboce miluji Ameriku a věřím, že naše země je stále tou nejlepší na celém světě, ale na druhé straně jsme se stali nebezpečně nesoudnými. Říkáme - žádné atomovky, zatímco vlastníme největší arzenál na světě. Žádáme - respektujte právo, a přitom ignorujeme Ženevskou konvenci…”

Výstižné, co dodat na tato pokrytecká slova…?

Když vyšla kniha “Lov: já a váleční zločinci” bývalé vrchní prokurátorky haagského tribunálu Carly del Ponteové, začalo vyšetřování obchodu s lidskými orgány. Bylo v ní mimo jiné uvedeno, že kosovští Albánci unesli do severní Albánie až 300 Srbů, jimž brutálně odebrali tělesné orgány a poté je zabili. Bylo to už po 12. červnu 1999, po příchodu sil NATO do Kosova….

Když to však měla tato na oko neústupná Švýcarka dokázat a odsoudit, raději sbalila svých pět prokurátorských švestek a spěchala převzít svoji argentinskou velvyslaneckou trafiku do Buenos Aires.

Možná za to mohl i všemocný Hashim Thaçi. Vystudoval filozofii a historii na univerzitě v Prištině. Po studiích emigroval do Švýcarska, kde se seznámil s představiteli albánské komunity. Byl jedním ze zakladatelů albánského hnutí odporu, napojeného na albánskou mafii.

V březnu 1994 se stal politickým velitelem UÇK, kde dostal přezdívku „Snake” (Had). V roce 1998 zahájil tajná jednání s americkými vyjednavači, v kontaktu byl s tehdejší ministryní zahraniční věcí USA Madeleine Albrightovou. Díky těmto kontaktům si vysloužil přezdívku “miláček Albrightové.”

Později byl na něho vydán zatykač Interpolu. Byl sice zatčen, ale zanedlouho propuštěn. Díky svým kontaktům a laxnosti mezinárodního společenství v potírání válečných zločinů spáchaných kosovskými Albánci se Thaci před mezinárodní soud v Haagu nedostal…

Je veřejným tajemstvím, že během bombardování Jugoslávie letadly NATO na jaře 1999, byl jedním z hlavních spojenců NATO a jedním z několika málo lidí, se kterými NATO koordinovalo své útoky. Sám jednou prohlásil: „Není pravda, že NATO nemělo pěchotu. Pěchota NATO - to jsme byli my! UÇK…!”

Při rozsáhlé akci použilo NATO zbraně, zakázané Ženevskou konvencí, tzv. cluster bombs (shlukové třaskavé bomby), i střely s ochuzeným uranem, jehož destruktivní vliv na zdraví civilistů byl ohromný, BBC uveřejnila zprávu o tom, že v regionu údajně vlivem radioaktivity smrtelně onemocní rakovinou až deset tisíc lidí…

Během bombardování Jugoslávie bylo z letadel USA, Velké Británie a Nizozemska shozeno více než 2.000 těchto bomb, které rozprášily 380.000 jednotlivých výbušnin. NATO přiznává, že z nich nejméně 20.000 kusů doposud nevybuchlo.

Až dvě třetiny záměrných či náhodných cílů vzdušného útoku tvořily civilní objekty - školy, mosty, továrny, úrody, elektrárny, mediální střediska, chemické objekty, kostely, vlaky, čínská ambasáda a ropné rafinerie. O život přišlo na 1.800 civilistů a 6.000 jich bylo zraněno…

Nejen římsko-katolická církev, ale i všechny ostatní církve v ČR (kromě pravoslavné) schvalovaly bombardování pravoslavných křesťanů v Srbsku. S požehnáním Vatikánu bylo americkými bombami a raketami zabito 2000 srbských pravoslavných civilistů. Česká biskupská konference okamžitě po začátku bombardování Bělehradu podpořila válečné akce spojenců.

Možná měla v paměti bosenskou Srebrenicu. Před občanskou válkou mělo toto město 9 tisíc obyvatel. Od roku 1992, kdy bylo obklíčeno, do ní přicházeli vyhnanci z okolí a v době jeho pádu v něm živořilo bez pitné vody, elektřiny a plynu a s minimem jídla až 60 000 lidí.

Během 5 dnů - od 11. do 15. července 1995 - Srbové pod přímým velením generála Mladiče povraždili bez protestů nizozemských jednotek UNPROFOR přes sedm tisíc osob, převážně mužů, ale též žen a dětí.

Mnozí byli rozstříleni dělostřelectvem, další nahnáni do stodol a tam povražděni, někteří otráveni bojovými plyny nebo zastřeleni, když se snažili utéct a dosáhnout Tuzly nebo jiných bosenských enkláv…

Akce a reakce. Vraždily a zákony či Ženevské konvence porušovaly obě strany. Kdo ale začal? V té době mi řekl profesor ze Záhřebu a momentálně tiskový mluvčí vojenského námořnictva Chorvatska Pavlovský, když připlul s admiralitou do Vela Luky do hotelu Adria na poradu, že zamýšlejí internovat všechny manželky a děi srbských vojáků, kteří pořád ještě slouží v chorvatském vojsku.

“Každý náš druhý velící důstojník je Srb a není síla, co by je z naší armády dostala. Snad je věznění jejich rodinných příslušníků vzpamatuje,” konstatoval Pavlovský.

Dne 6. června 1999 byla se Srbskem podepsána „mírová smlouva”, což v reálu znamenalo okupaci Kosova silami NATO, o níž se bývalý generální tajemník OSN Kofi Annan vyjádřil, že „je hrozbou pro mezinárodní bezpečnostní situaci.” Během náletů bylo zničeno 212 chrámů a 111 farních domů, na 600 sakrálních staveb bylo poškozen.

Vysokým představitelem OSN (United Nations Mission in Kosovo) se stal Bernard Kouchner, který vůbec nedbal na dodržování rezoluce 1244, která deklarovala plné zachování integrity a suverenity Jugoslávie, a ostře vystupoval proti Srbům. KFOR neudržel na uzdě UÇK, podněcovanou albánskými ozbrojenci.

Bernard Kouchner je zakladatel humanitárního hnutí „Lékaři bez hranic“, diplomat, politik a donedávna prominentní člen socialistické strany. V nedávných prezidentských volbách podporoval Sarkozyho protikandidátku Segolene Royalovou. Poté, co mu vítězný Sarkozy nabídl post ministra zahraničí, byl ze socialistické strany vyloučen.

Spisovatel Pierre Péan se postaral o odhalení aféry prezidentů d´Estaigna nebo Mitterranda. Jeho čerstvá kniha „Svět proti K.“ si tentokrát bere si na paškál šéfa diplomacie Francie Bernarda Kouchnera.

Ten ve jménu amerických zájmů záměrně mylně interpretoval konflikty ve Rwandě, súdánském Dárfúru i v bývalé Jugoslávii. „Cynismus Kouchnerovy kariéry vygradoval jeho účastí na válkách v bývalé Jugoslávii, jeho obhajobou bombardování Srbska a invaze do Iráku v roce 2003,“ konstatuje Péan.

Kouchner se však hlavně vydal ve stopách astronomických příjmů. Dvě firmy, které s ním byly spojené, si od vlád Gabonu a Konga naúčtovaly 4,6 milionu eur za analýzu reformy tamního zdravotního systému, o dalších 25 tisíc euro si Kouchner řekl, když měl pro naftařskou společnost Total vytvořit zprávu, která by ji očistila z nařčení, že na svých ropných polích v Barmě využívá dětskou práci.

Na závěr ogligádní třešnička na dortu - Soudci EU u kosovského odvolacího soudu osvobodili Albánce Florima Ejupiho, který byl odsouzen ke čtyřiceti letům vězení za pumový útok na srbský autobus, při němž v roce 2001 zahynulo 11 lidí a dalších dvaadvacet jich bylo zraněno. Soud však konstatoval, že důkazy byly nedostatečné a nařídil jeho propuštění.

Není vám trapně, hlavní protagonisté soudní mafie v Haagu, že neměříte všem stejným metrem. Kde jsou zločinci, odpovědni za miliony mrtvých v Koreji, Vietnamu, Somálsku, Súdanu, Eritrei či Kongu a Srbsku…?

http://olser.cz/1471/neni-vam-trapne-protagoniste-soudni-mafie-z-haagu/