Původně jsem chtěl dát do titulku bývalého komunisty, ale dle mínění mnohých internetových geniů, kteří diskutují pod mými příspěvky na iDnes(neb jsem opět otevřel diskuze, uvidíme na jak dlouho) prý bývalý komunista je něco jako bývalý černoch.

Promiňte tento politicky nekorektní výrok. Asi jsem měl napsat afroameričan. Jak se ovšem říká těm co zůstali v Africe nevím.

Ale zpět k tématu, abych nebyl jako ti diskutéři, kteří ať je článek o čem chce, oni vědí k čemu chtějí diskutovat (samozřejmě ke mně) a nějaký článek je jim šumafuk. Takže jenom ze včerejška, kdy jsem opět otevřel diskuze. Dozvěděl jsem se, že jsem : modrobolševik, rudej křivák a rudé Pavók. Jasně. Vždyť já vstup domlouval přímo s Leninem.

Přitom každý z těch mudrlantů má možnost na mých webovkách www.paulczynski.cz si počíst v mém životopisu. A ten je veřejně zkontrolovatelný, nikoliv jak napsal jeden z těch, co nedělá nic jiného, že šmejdí po všech mých příspěvcích, že životopis je upravený.

Prostě někteří osvědčení diskutéři, stále ti stejní, diskutují stylem "já o koze, on o voze". Nebo spíš já o tématu, on  o mně.

Takže pro ty, co by tomu ostouzení eventuelněmohli věřit (pokud to vůbec někoho zajímá) si dovoluji z tohoto životopisu přinést výňatek. Aby bylo už jednou jasno. Cituji:

"A už tu byl rok 68. Se svým kádrovým profilem jsem se ihned zapojil do veřejného dění, ke kterému jak je zjevné jsem inklinoval již ve svých 22 letech. V praxi jsem to realizoval tak, že jsem na jaře 68 byl spoluzakladatelem tzv. Svazu pracující mládeže, který byl konkurentem tehdy jednotné organizace ČSM. Konkurentem tak silným, že svazáky ve fabrice by po založení SPM spočítal na prstech jedné ruky.
Soudruzi mi to při prověrkách tzv. THP pracovníků spočítali výrokem „pomáhal rozbít jednotné mládežnické hnutí“ a byl mi zatržen jakýkoliv funkční postup.
Ale zpět do roku 68. V srpnu nás obsadili jak známo Rusové. S překvapením jsem zaznamenal reakci tehdejší KSČ, která byla organizátorkou odporu a rozhodl jsem se do ní vstoupit. Přihlášku jsem podal 22.srpna 1968. S hrůzou jsem pak pozoroval, jak krok za krokem, s postupným ovládnutím partaje zrádci, opouští KSČ tu linii, kvůli které jsem vstoupil. Proto jsem 22.srpna 69 knížku vrátil. Tento fakt spolu s výše zmíněnými prověrkami mi pak soudruzi spočítali. Spočítali tak dokonale, že ještě má dcera v roce 89 měla při přijímání na školu potíže s tatínkovým kádrovým profilem."

Takže mí vážení přátelé i nepřátelé, kteří mne neustále mlátíte do hlavy mou komunistickou minulostí. Jsem, nebo nejsem komunista ba dokonce politický turista? To, že jsem k nim vlezl když mi bylo 22 nepovažuji sice za polehčující okolnost, ale dovolím si citát Winstona Churchila: Kdo není ve dvaceti levičák, nemá srdce, kdo je levičák ve čtyřiceti, nemá rozum.

Ale já nebyl levičák ani ve dvaceti. Ti co mne znají to vědí. A ubožáci, kteří na internetu živí legendu o mně coby komunistovi ať si trhnou protézou.

A abych naplnil titulek. Ano, přiznávám, že ve 22 letech jsem byl jeden rok členem KSČ. A myslím že to není důvodem mi po čtyřiceti letech nadávat tupě do komunistů. Současně myslím, že toto sdělení je pro ty, kterým to píši, házení perel sviním

A protože už jsem dlouho nepoužil svoji oblíbenou latinu, zde je pro mé pronásledovatele jeden citát.

BOS BOS DICITUR TERRIS UBICUMQUE VIDETUR aneb
Vůl zůstane volem, ať je spatřen kdekoliv

A pro obveselení přidám fotku s kolegou, který má stejný problém jako já. Akorát, že  on tam trouba vlezl půl roku před převratem kvůli blbýmu CsC