Prý v květnu je pastevci huj, pokud mu neoschne chuj. Máme zde však i významného pastevce, jemuž huj ani zdaleka není (byť jeho chuj - zdá se - ještě neosychá, a to nejenom v květnu).
Onen čelný (až čelnatý) pastevec, kterému není huj, totiž dlouhodobě trpí. On se mučí, on tone v obavách a představách přímo hrůzných.
Ten člověk je svého druhu vlivný vůdce, což k jeho strachu jistojistě přispívá. A co že je vlastně tím jeho permanentním samosvorným mučidlem?
On má hroznou obavu z toho, že "to" na něj třeba někdo řekne, že "to" vyplave na povrch, že se "to" na něj vyvalí, že se "to" mnozí dozví, že "to" možná - na hroudě naší vezdejší - zaregistrují úpně všichni.
On již dlouhodobě tuší, že "to" na něj snad ani nikdo nemusí úmyslně a zlomyslně prásknou - on má strach, že "to" někdo někde "kecne či plácne" jen tak mimovolně, zdánlivě bezvýznamně až beztížně, takříkajíc pro nic a za nic. Že "to" ale bude po vypuštění zachyceno, zaznamenáno, že "to" nevyšumí bez povšimnutí. Že dojde k zaznamenání i povšimnutí, které může být v konečném důsledku právě tím posledním - devastujícím a zničujícím.
Nikoliv sáhodlouhá, nepřehledně propletená a popletená "...iceho zpráva", nikoliv prefabrikovaný mediální výtvor, nýbrž pouho-pouhoučká "z ničeho zprávička", drtící však cíl přírodní a přirozenou silou megatun...
Doposud tajemné "to" pochopitelně existuje. Své "to" má vlastně takřka každý dospělec, ošem ono "to" může být velice různé - jak pro koho a jak kdy. "To" se liší vahou, objemem, zápachem, toxicitou - prostě všelijak. Existují i jedinci na okraji, jimž už je jejich "to" vlastně naprosto lhostelné, již pro ně nic neznamená - tedy se ho ani nebojí. Vždyť nejsou (ani nechtějí být) čelní - ba přímo čelnatí - pastevci.
Minulost našeho vlivného a mučeného je ovšem takového druhu, že zničující "to" prostě existovat musí, že ono "to" ani nemusí býti samojediné, že těch "to" může být skupina, skupinka, skupinečka. Ono ho "to" dožene. A potom se neobávejte, potom se nemučte, když vás "to" může kdykoliv srazit. A definitivně vyhnat z RaJe.
Tušíte, kdo je zde z nekončícího strachu k uzoufání vyděšen? Já ano - a přál bych pastevci brzkou úlevu. Ať věru je mu (v kruhu rodinném) huj, když tak pilně smáčí chuj.
K pastevci můj text patrně nedolehne. Nevadí, stejně ještě nedozrál k úlevě. Ta musí jít po linii: připuštění, vypuštění, politiky opuštění.
http://petr.bigbloger.lidovky.cz/c/81658/Hadejte-kdo-se-zde-tak-strasne-boji.html