Na úvod bych chtěl říct, že jsem byl voličem ODS od okamžiku, kdy jsem nabyl aktivní volební právo. Dlouhou dobu pro mne – jakožto pravicově smýšlejícího, konzervativně smýšlejícího občana – neexistovala na české politické scéně jiná alternativa.

Kandidáty ODS jsem podporoval ve všech dosavadních volbách na všech úrovních, obecními zastupitelstvy počínaje a evropským parlamentem konče. Občas jsem sice volil kandidáty ODS se skřípěním zubů, ale vždy jsem si říkal – žádná jiná pravicová strana nemá reálnou šanci na úspěch, mnohdy ani jiná pravicová alternativa neexistovala.
Moje rozhodnutí volit ODS vycházelo především z idejí, jaké její členové na všech úrovních hájili, vycházelo ze způsobu, jakým členové ODS vystupovali na veřejnosti, především z jejich kultivovaného vyjadřování, znalosti problému a věcné argumentace, protože to bylo vždy minimálně o třídu výše, než úroveň jejich odpůrců, především sociálních demokratů.

Moje rozhodování vycházelo z hodnotového nastavení ODS od jejího založení Václavem Klausem a z toho, že byl i po svém nástupu do úřadu prezidenta republiky čestným předsedou ODS. Toto čestné předsednictví mu stálo i za roky trvající pitomé osočování různých Paroubků, Zaorálků nebo pravdoláskovníků, že není nestranný, když je přece tím čestným předsedou. Nemohl jsem tedy pominout jasný signál Václava Klause, který vyslal všem dosavadním voličům ODS tím, že se svého čestného předsednictví zbavil. Nutno dodat, že jeho výstup na kongresu ODS žádné další zdůvodnění nepotřebuje.

ODS v průběhu let prošla řadou změn jak lepších, tak horších. Dokázala přežít „Sarajevo 1997“, dokázala navázat na politiku Václava Klause v roce 2002, vydržela nejrůznější ataky politických odpůrců. Ale nevím, jestli dokáže ODS, potažmo česká parlamentní pravice, přežít současné vedení, reprezentované Mirkem Topolánkem.

Signálů, že něco není v pořádku, bylo více. Původně jsem nechápal „slavnou“ Klausovu SMS o „prázdném a falešném topolu“, slovní výpady ČSSD o buranovi a ostravském chacharovi mi přišly k smíchu, zvlášť při pohledu na složení kandidátek sociálních demokratů. Topolánek měl jiný styl než Klaus, dokázal být razantnější, používat jednodušší obraty, občas používal v diskuzi demagogii nebo populistické argumenty, občas dokázal být velmi bezprostřední, až lidový. Jeho chování odpovídalo všeobecnému poklesu politické kultury. Topolánek se dobře hodil do debat proti Paroubkovi, Zaorálkovi nebo Grebeníčkovi. Přesto dokázal věcně argumentovat a vyvozovat správné závěry. Navíc měl i nezanedbatelný morální kredit. S těmito vlastnostmi dokázal vítězit ve všech volbách. Zásadní zlom přišel až s povolebním patem v roce 2006.

Jsem realista a vím, že ODS nemohla splnit všechno, pokud její vládní koalice závisela na velmi křehké většině po několika měsících vyjednávání. Už tehdy jsem měl za to, že bylo lepší sáhnout ihned po předčasných volbách, protože výsledek 100:100 nedával nikomu – ani Paroubkovi – šanci na sestavení akceschopné vlády. Následující měsíce mi postupně dávaly za pravdu.

Reformy, na nichž byla založena předvolební kampaň (které jsem se sám účastnil jako dobrovolník), nemohly být díky programovému prohlášení trojkoalice prosazeny, přesto se povedla alespoň řada dílčích reforem, zejména v právním řádu, v sociálním a zdravotním systému. Povedlo se stabilizovat veřejné finance, snížit deficit státního rozpočtu, který pod tíhou vlád ČSSD dosahoval neuvěřitelných hodnot.

V téže době však došlo k řadě problémů uvnitř celé koalice – nahrazení Tlustého Kalouskem, aféra jiřího Čunka, rostoucí napětí u Zelených, neúspěch majetkového vyrovnání s církvemi, neratifikování smluv o radaru, následně ještě „kauza Morava“ – nic z toho ODS neprospělo. Topolánkovi navíc uškodilo jeho nahrazení manželky Pavly milenkou Lucií. V té době už pro mne nebyl důvěryhodnou osobou. ODS uškodilo i přehlížení signálů vysílaných Klausem, které dokázala ignorovat hned na dvou kongresech. Topolánek díky tomu zůstal předsedou ODS, což pro budoucnost pravicové politiky bude mít fatální následky.

Překousnul bych všechno, včetně slabé a nevýrazné předvolební kampaně a nižší komunikace s veřejností. Ale loayalita nemůže být bezbřehá, pak by totiž, stejně jako přehnaná odvaha, byla pouhou hloupostí a slepotou.

Definitivně jste mne, páni poslanci a senátoři z ODS, zvedli ze židle svým postojem k Lisabonské smlouvě. Nikdo po vás její schválení nechtěl. Aktivní jste měli být v jiných, občanům prospěšnějších oblastech. Nejhorší na tom ale je, že jste zájmy České republiky neprodali, vy jste je dali zadarmo, když jste nebyli schopní schválení Lisabonu vyměnit ani za schválení smluv o radaru, byť i to by byla z dlouhodobého hlediska neadekvátní výměna.

Argumentace vašeho předsedy Topolánka v Senátu byla ubohá. Evropská unie nebo Moskva? To už se ani nedá předstírat, že tomu blábolu věříte, nebo máte své voliče za úplné pitomce? Hoši a děvčata – hlavně hoši – z ODS: tím, že jste schválili Lisabonskou smlouvu, jste si pod sebou podřezali tu úplně poslední větev. Ignorovali jste vlastní usnesení z několika kongresů ODS, rezignovali jste na předtím mnohokrát proklamované cíle zabránit jednostrannému předávání dalších kompetencí nikým nevoleným byrokratům v Bruselu, Štrasburku a jinde. Poškodili jste zájmy ČR, protože Lisabon pro nás není výhodný. Že by každá další smlouva byla ještě horší? Máte snad, pane Topolánku, křišťálovou kouli? Možná jste se do ní měl podívat pořádně, protože vaše budoucnost po tomhle extempore stojí za kulový a Zahradil s Fajmonem to už nevytrhnou.

Tím okamžikem jste se pro mne stali nevolitelnou stranou. Svůj hlas vám už nedám, maximálně na úrovni obecních a krajských zastupitelstev, ale i zde už budu hledat jiné, alespoň trochu možné alternativy, a to tak dlouho, dokud se, po řadě dalších let strávených v opozici neproberete a nezačnete zase zastávat hodnoty, pro které jsem vás předtím volil.

Porazte už ten topol a zasaďte jiný strom. Třeba jinan. Do té doby budu volit Stranu svobodných občanů a všem svým přátelům a známým doporučuji učinit totéž.

Hranice loayality