Do včerejška jsem si myslela, že kontrola ze sociálky, když jste na neschopence,

je něco, čím se v televizi straší flákači a simulanti. Že se o tom jen vypráví, ale nikdo to nikdy nezažil, neviděl, že to neexistuje. To jsem se pletla.

Musím říct, že jsem byla dost překvapená, když se ve tři odpoledne ozval zvonek a někdo řekl Státní zpráva sociálního zabezpečení, já vám jdu podepsat neschopenku. Nejdřív jsem vůbec nechápala, co tím myslí, slova mi vůbec nedávala smysl. Ale pak mi došlo, že pokud to není podvodník, podomní prodejce nebo zloděj, který mě chce obrat o peníze v obálce mezi nádobím, tak to bude asi to, o čem jsem dosud jen slyšela.

V podstatě se jednalo o několikaminutovou akci. Problém byl už při zvonění zvonku, protože mám kotník v ortéze a opírám se o berle a navíc prostě nestojím u dveří a nečekám, až někdo zazvoní, takže zvonek se ozval netrpělivě třikrát, než jsem se doplazila ke dveřím. Tam mi došlo, že někdo zvoní zezdola od vstupních dveří do domu. Nastal další problém, protože v baráku nám už celá léta nefunguje elektronický vrátný, prostě nejde z bytu zabzučet a vpustit člověka do domu. Co teď? Já dolů nedoskáču, on se nahoru nedostane. Známým házíme klíče z balkonu, ale cizímu člověku?? Sice kdo jiný může vědět, že jsem na neschopence, než doktor a sociálka, ale i tak?? Komu dneska můžete věřit? Tak jsem hopsala na balkón s klíčem a chvíli jsme na sebe s pánem pokřikovali, jak mi doloží, že je opravdu kontrolor. Mával nějakými papíry a občankou. Co jsem měla dělat, klíč letěl dolů a pán ho měl pár minut u sebe, kdy si mohl udělat kopii. Ale jiné řešení mě v ten moment nenapadlo.

Přišel pán asi tak metr padesát a 50 kg i s botama, tak kolem 60 let věku. Neuvěřitelně smrděl potem, včera byl docela hic. Pot se z něj lil a košile pod pažemi měla mokré kruhy. Neschopenku jsem naštěstí měla v předsíni pod zrcadlem, takže jsem ji nemusela hledat. Na část se žlutým pruhem napsal datum, čas a podpis a to bylo vše. Snažil se se mnou konverzovat, co noha a jakou že to mám školu a co dělám v práci, ale pro mě, vyloženě komunikativního člověka, byl problém mluvit, protože pach z jeho podpaží se linul přímo do mého nosu, navíc zkuste stát o berlích na jedné noze, když na ní nemáte skoro žádné svaly. Zajímalo mě ale, proč pán přišel 4. den mojí neschopnosti, když mi vlastně sociálka nedává žádné peníze. Za první tři dny není nic a pak 14 dnů platí zaměstnavatel. Nebo je to jen 11dnů, když 3 se nedává nic? A ty dny se počítají jako pracovní nebo jako kalendářní? Pán na mě koukal jako vrána a neuměl odpovědět ani na jeden dotaz. Řekl jen, že je teď v tom binec. Takový vyloženě informovaný a znalý pracovník. Odešel, smrad se za chvíli rozplynul a já budu doufat, že si nezkopíroval ten klíč.

Říkala jsem kocourovi, čeho jsme to právě byli svědkem. Asi je to běžná součást života, ale já to zažila poprvé. Odpovědi na své dotazy jsem zkoušela hledat na netu, ale asi to neumím, tak nic nevím. Ve změti zákonů se nevyznám a pak mi to vyhodilo jen samá diskusní fóra, kde se člověk nic nedoví. Tak jsem neznalá a nic nevím. Doma jsem při kontrole byla a o peníze mi nejde, protože naše firma nám dorovnává výši nemocenské do výše platu, takže o nic nepřicházíme. Je to asi málo běžné a určitě by to každý bral, ale nutno říct, že ve firmě nejsou žádní zneužívači této výhody, což je možná překvapivé, ale je to tak – firma si to umí ohlídat. Navíc ruce a hlavu mám zdravé, takže jsem s kanceláří ve spojení a tak na 50% pracuju a vůbec mi to nevadí.

Kontrolu ze sociálky jsem fakt nepochopila. Peníze mi nedávají, tak co chtějí? A kdyby si tam někdo přečetl diagnózu a dozvěděl by se, že jsem jaksi imobilní, tak by ho třeba mohlo napadnout, že s bolavou nohou v ortéze a o berlích ve 30 stupních vedra těžko budu někam po jedné noze skákat. Možná by se našli jiní kandidáti na kontrolu, které mohl zpocený páchnoucí pán za naše daně navštívit.

Prostě – pořád se něco děje.

http://cekalova.blog.idnes.cz/c/85662/Prisla-na-me-socialka.html#t2