Když člověk letí mimo Evropskou unii, zjistí ke svému úžasu, že nic není našemu srdci a peněžence tak drahé, jako právě Evropská unie.

Chudí rybáři a obchodníci kdysi na své poušti postavili letiště. A udělali dobře. Na tom letišti zanedlouho přistáli geologové a ti pod tou pouští nalezli ropu. Z chudých rybářů a obchodníků se takřka přes noc stali pohádkově bohatí šejkové. Jmenuje se to Dubaj.

Díky ropě a prozíravosti tamního vládce se na té poušti staví paneláky a zahrádky. Autobusové zastávky tam mají klimatizované a v jednom takovém paneláku je kromě všudypřítomného hotelu a obchodního domu i lyžařská sjezdovka. Venku je 50 stupňů ve stínu a uvnitř se lyžuje na sněhu.

Tamním šejkům nestačila jejich vlastní poušť a tak si prostě kus země z moře vytvořili. Za peníze z ropy a díky armádě negramotných dělníků. Nikde jinde než v Dubaji jsem se nesetkal s takovým množstvím negramotných lidí. Míra negramotnosti v Dubaji je tak vysoká, že je tam poměrně rozšířeným businessem služby čtení a psaní. Řešení tedy mají.

Díky tomu, že Dubajští šejkové nevyžadují žádné daně, jsou tamní obchody plné cenově výhodného zboží. A tak i já jsem podlehnul a koupil jsem mimo jiné 4 kartony cigaret. Nekupte to, když karton stojí 15 amerických dolarů. Ale Evropská unie mi to dala pořádně sežrat. Když jsem přistál v Německu, musel jsem dodanit 3 kartony, protože dovézt jako obyčejný Evropan mohu pouze karton jeden. Daň z jedné cigarety je 0,19 EUR. Takže mě tahle sranda stála 112 EUR. O důvod víc se vykašlat na volby do Evropského parlamentu a o důvod víc se do Dubaje vrátit.

Někdy.