Tak jsem zase jednou vyrazil na nákup. No na nákup, utratit spoustu peněz za potraviny a vrátit se domů s poloprázdnou nákupní taškou.

Nu což, co jsem potřeboval jsem koupil a v peněžence mi zbylo neuvěřitelných padesát korun. Šinu si to domů a už se těším, až začnu vařit. Po zaplacení totiž proviant v mé tašce změnil majitele a podle svého neodiskutovatelného práva si s ním mohu dělat co chci.

Procházím pod krásným podloubím, lemujícím naše náměstí, když vtom zpozoruji, že na mne mává nějaký mladík. Asi se chce na něco zeptat, to je tady normální, neboť do místních lázní jezdí spousta Arabů, kteří se potřebují pořád na něco informovat. Ne, nebyl to léčivé vody chtivý asiat....

„Něco pro vás mám pane! Je to dárek!" Než jsem se vzpamatoval, tak na načechraném ledovém salátu v mé tašce přistála bytelná krabička. „Co to je?" zeptal jsem se. „Podívejte se!" Otevřel jsem krabičku a spatřil jsem sadu moc pěkných hodinek. Asi mne zná, pomyslel jsem si. Miluji totiž vše co ukazuje čas a hodiny mám i na záchodě... Samozřejmě, že vzhledem k mým finančním možnostem to nejsou hodiny ze Švajcu, ale z Číny.

„Ale to si nemohu vzít!" „Ale můžete pane! A ještě vám něco přidám!" A už na bílé hlavičce květáku, určeném k obědu trůnil holicí strojek! „A ještě něco pane!", doráží mne štědrý dárce a podává mi malou krabičku, jakou jsem naposledy viděl při nákupu snubních prstýnků. „To je zlato pane!"

Nemohl jsem se vzpamatovat. Tolik štěstí najednou! „A co mi dáte vy, pane", otázal se ten lidumil. Co bych mu asi dal? Květák ne, ten mám na oběd, salát asi chtít nebude a strouhanku či máslo asi taky ne. „Mám u sebe jen padesátku", odpovídám a tvářím se provinile. „Určitě máš více", přechází ten novodobý Santa k tykání. „Nemám!"

A potom to vypuklo. Vrhl se na mou tašku a všechny své dary si vzal zpět. „Okrást Romáka, to by se vám gádžům líbilo, že? Padesát korun! My nejsme žádní žebráci!" Ještě když jsem byl na druhé straně náměstí, tak jsem slyšel ten křik o tom, že se tam někdo pokusil někoho okrást. A křičelo to hned několik poškozených, které jsem předtím vůbec neviděl. Potom nasedli do auta a i se zlatem, hodinkami, holícím strojkem a mnou zaplacenou čtvrtkou másla odjeli obdarovávat někoho dalšího. Přeji hezký den....

http://nitka.blog.idnes.cz/c/93008/Jak-jsem-chtel-okrast-Roma.html