Nedávno jsem dostal v diskuzi o ČT pěkné hašte. Prý jakápak privatizace. A protože jsem blogový masochista, vezmu dnes klacík a budu šťourat znovu do díry. Uvidíme jestli z ní vyleze krtek, vyletí vosy nebo vyjede rychlík.

Ale zpět k poště. Tento polospící moloch má zaměstnnanců jako v onom pověstném jazykolamu o křepeličkách. Něco okol 33.333 pošťáků ve tři tisíce tři sta třiceti třech  poštách. (Hnidopichy upozorňuji, že čísla jsou přesná asi jako čas na radiu Jereven kde hlásí jesť vósem časóv maximálno vósem dvádcať). Na demonstračním obrázku moje představa soukromé pošty.

Proč jsem si vybral pro svoje jedovatiny zrovna poštu? Přicházím s ní totiž denně do styku. Chudák poštová úradníčka mi  totiž denně nosí takový balík pošty, že by možná mohla uspět i v soutěži ve vzpírání mezi chlapy. Do firmy samozřejmě. Část pošty mi ovšem jiná úradníčka nosí domů. No, nosí. Protože jsem dopoledne v práci nebo někde, rozhodně ne doma, hodí mi místo pošty(mluvím o doporučené či s pruhem) do schránky pouze upozornění, že mi něco nesla. A že coby daňový poradce dostávám takové pošty hafo nepochybujte. Kdybych dostal jeden dopis za měsíc, asi by mne to tak nenadzvedávalo.

A já pak odpoledne musím pro svoji poštu pěkně do úřadovny. Pěkná pošta. Moderní. Má asi 6 okének, z nichž jsou trvale fukční nejvýš dvě a u těch je taková fronta, jak když za komančů přivezli banány či mandarinky. To, že většinu frontových bojovníků tvoří důchodci, kteří si své záležitosti mohli odbýt dopoledne je jiný problém.

Nerozumím tomu, proč pošťačky chodí s doporučenou a "pruhovou" poštou dopoledne, kdy nikdo není doma a pak vypisují lísteček aby si nevolník pro poštu přišel sám, namísto aby takovou poštu nosili odpoledne.

Česká pošta stejně jako zbylé státní  podniky patří mezi spolky, které nejen  mne, ale i další, dlouhodobě rozčilují svojí bohorovností v přístupu k občanům a firmám a těží z toho, že tyto se bez jejich monopolu neobejdou. Přitom z  jejich chování čiší atmosféra reálného socialismu s jeho pomalostí, do očí bijící neefektivitou a nezájmem o klienty. O podivných zakázkách spojených právě s těmito státními molochy přitom slyšíme hotové Písně kosmické.

Zřizovatelem České pošty je Ministerstvo vnitra České republiky. Nová vláda která se prohlašuje za středopravicovou by měla navrhnout privatizaci státního podniku Česká pošta a posunout ji tak do dvacátého prvního století. Zkušenosti zemí, které to udělaly, jsou výrazně pozitivní. Došlo by k výraznému poklesu počtu zaměstnanců a celkovému zefektivnění činnosti. Objeví se konkurenti jak přímí, tak i nabídky úplně nových služeb.

Místo drahých poštoven v nichž je stejně otevřeno minimum přepážek bych služby přesunul za zákazníky do nákupních center. A výnos z prodeje tohoto státního podniku bych využil  na důchodovou reformu.

A jako perličku k tématu státní podniky přidám pár dalších příkladů. V Brně sídlící státní podnik Povodí Moravy s více než sedmi sty zaměstnanci hlídá řeku a především vykonává státní správu. Bez ní by totiž voda nevěděla, kam má téci. A to nemluvím o Národním hřebčíně v Kladrubech a Budějovickém Budvaru. Nikdo totiž neumí vařit pivo, chovat koně, starat se o řeky a lesy tak dobře, jako stát zastoupený ministerstvem zemědělství. Protože potřebujeme do vedení podniků, dozorčích a správních rad umístit desítky odborníků, jen shodou okolností kamarádů osobních nebo se správnými stranickými knížkami.

Pane ministře Johne, zprivatizujte Českou poštu, s. p.

Psáno pro blog.iDnes.cz
Mé blogy přejímají i servery Virtually, Parlamentní listy, Česká Media, E-portál a Fragmenty.