Málokterá informace zvedla takovou vlnu zájmu v našem zatuchlém českém rybníčku jako zpráva o nominaci ředitele Občanského institutu

, publicisty, politického filozofa a vysokoškolského pedagoga Romana Jocha na poradce premiéra pro oblast lidských práv. Levicově smýšlející aktivisté bijí na poplach na všech frontách, zcela bezostyšně Jocha napadají, vytrhávají jeho myšlenky z kontextu, častují ho zcela vymyšlenými nálepkami (fašista, extrémista), pořádají demonstrace a petice (v jedné dokonce říkají, že Joch vůbec neví, co jsou to lidská práva); Joch prostě zcela bezostyšně narušuje jejich poklidný revoluční spánek. A jak nás dějiny poučují, správný levičák se ve snaze o likvidaci nepohodlného soupeře neštítí vůbec ničeho.

A přitom: málokdo u náš má o lidských právech tak vysoké mínění jako Roman Joch, který zcela otevřeně říká, že existují situace, za kterých je za lidská práva nutné umírat. Málokdo má tak promyšlený a koherentní názor na lidská práva jako Roman Joch, autor mnoha politicko-filozofických esejí a vášnivé obhajoby lidské svobody (Vzpoura proti revoluci 20. století, nakl. Academia). Málokdo předkládá své názory tak logicky, promyšleně, racionálně dobře strukturované, jako Roman Joch, vynikající řečník, přednášející a oblíbený vysokoškolský učitel.

A to je asi ten problém: Joch vstupuje, nezván, do prostoru problematiky lidských práv, kterou si pro sebe (z nějakého ne zcela pochopitelného důvodu) uzurpují levicoví intelektuálové, kteří si z ní udělali docela výnosnou živnost (stačí si uvědomit, kolik peněz nateklo do zcela bezcenného ústavu Gender Studies). A nejen to, Joch má tu drzost ukazovat, že levičácké koncepty lidských práv jsou ve své podstatě mylné a ve svých konečných důsledcích diskriminační. Vytváření a vášnivá obhajoba domnělých lidských práv (spojené s postojem poklidné a povýšené ignorace práv skutečných) definuje levicového intelektuála jako takového, takže Jochova argumentace vždy zatne do živého a ohrožuje samotnou jeho existenci.

To zčásti vysvětluje neuvěřitelnou míru zloby, které se proti němu vznesla. Pouze zčásti. Ani levicový intelektuál, komunista, socialista či fašista, není pouze a jen zloba, není zosobněním čisté vůle – nepřátelství vůči Jochovi musí mít i rozumovou složku. Není těžké ji nalézt, stačí si letmo pročíst pamflety, které cirkulují na Jochovo konto. Ano, tou druhou složkou je zaslepenost a hloupost.

Hloupost a zloba. Děsivá kombinace – kdyby této zemi vládli uřvaní levicoví zastánci pseudopráv, kteří obviňují Jocha ze všech možných intelektuálních a morálních prohřešků proti moderní společnosti, potom by nepochybně seděl někde v base nebo se houpal na laně.

Držím Romanovi palce, ať tuto zlobnou a hloupou kampaň dobře přestojí a může v klidu pracovat na prosazování a ochraně toho, co je skutečně důležité: na prosazování a ochraně skutečných, posvátných a nezcizitelných lidských práv.

http://davidpavelcerny.blog.idnes.cz/c/152053/Roman-Joch-a-lidska-prava.html