"Ovládli jsme senát a vláda se bude divit!" vyhrožuje čerstvý senátor a protřelý odborář Zdeněk Škromach a hezky se při tom usmívá. Volby do senátu neznamenají až tak velké nebezpečí pro reformy, jen znovu vytvořily prostor pro humpoláckou socialistickou rétoriku.

Ve skutečnosti ukázaly v plné nahotě neschopnost a neochotu (bůhví, co je horší) současného vedení ČSSD proměnit se ze strany bolševického typu v moderní demokratickou stranu, která může své voliče něčím oslovit a nadchnout.

Pro demokracii v Česku by bylo záhodno mít slušnou a silnou opozici. Se současnými představiteli ČSSD je tato šance na dlouho pasé. Po stažení destruktora Paroubka přišel na řadu Bohuslav Sobotka, který svým amatérismem již připravil českou veřejnost o značné prostředky a z velké části tak způsobil dnešní tristní stav veřejných financí. Tento průšvih je znásoben i nevyužitou šancí v období výrazné konjunktury.

Jinými slovy: peníze, které jsme tehdy mohli investovat a proměnit v dnešní zisky, jsme trestuhodně a doslova prožrali. Viníkem je Bohuslav Sobotka, který by měl být nyní ve vazbě nebo mít alespoň tolik sebereflexe, že se někam zašije, aby nebyl lidem na očích. Opojení mocí je ale zjevně silnější.

V stranických materiálech socialistů není ani zmínka o skutečných problémech naší společnosti. Nikde nenajdete moderní osvětu jejich voličů, nápovědu, jak se orientovat ve složité společnosti, jak se připravit na tvrdé podmínky trhu a být tak konkurenceschopnější.

Naopak, snaha zavádět voliče k všeobjímajícímu státnímu korýtku, kde nebudou muset přemýšlet a nakonec se přemýšlet odnaučí úplně, z nich přímo teče. Takto závislým občanům pak vstřikují do žil nevraživost a živí už tak dot silnou závistivost přinesenou z éry komunismu.

Mistrem v tomto oboru je Zdeněk Škromach. Za dvacet let odborářsko-politické kariéry neudělal tento člověk pro nikoho nic dobrého prostě proto, že neudělal vůbec nic. Kromě toho, že mistrně zablokoval reformy sociálního a důchodového systému v době své přítomnosti ve vládě. Rád se ohání  populistickými hesly, jako je sociální spravedlnost, sociální smír, lidé potřební apod., a proklamuje snahu se o tyto potřebné občany starat. Jedná se ale o dlouhodobý proces, ve kterém Škromach nemá co nabídnout už proto, že není dlouhodobě schopen se uspokojivě postarat ani o svou vlastní fyziognomii.

Zdeněk Škromach nemá nové šaty, jen se v těch starých a s pověstným úsměškem mistrně zašil na další lukrativní post, kde nebude muset pro svou obživu zase ani hnout prstem. Jeho přítomnost v senátu jen dokládá úpadek tohoto zbytečného úřadu, protože když on, to už tam může být opravdu každý.

http://jurutka.blog.idnes.cz/c/160743/Skromachovy-nove-saty.html