České panikaření kolem korupce
Tuším, že s tou korupcí je to dost podobné, jako s lidskou blbostí. Je s ní třeba bezpodmínečně bojovat, ale vyhrát se nad ní nedá…Už od rána vévodí zpravodajským relacím nový žebříček Transparency International, v kterém si Česká republika opět pohoršila.
Popravdě, velmi se podivuju, že ještě obsazujeme to poměrně hezké 53. místo, že se nevyskytuje až na tom samém chvostu.
Totiž, jak známo, v téhle tabulce nejde o faktický stav korupce v té které zemi, ale výhradně o to, jak je občany jednotlivých států vnímána.
Pochybuju, že někde jinde na světě by média tak vytrvale a soustředěně vedla protikorupční kampaň, panikařila, sugerovala veřejnosti ten hrůzostrašný stav společnosti, jako je tomu v České republice!
Korupce u nás pochopitelně existuje a přes veškerá opatření, existovat bude i nadále! Je to smutné, ale zřejmě k lidskému chování tak nějak patří.
Jsem ale přesvědčený, že to s námi zase až tak tragické není, že se to české korupční prostředí nevymyká běžnému průměru vyspělých zemí světa, že jsme v téhle statistice, jen takovou obětí té typické české samohany!
K tomu přesvědčení, mě rovněž vedou i nejrůznější mediální ankety a diskuse. Bývají prakticky na jedno brdo. Všichni se vášnivě vzrušují nad tou korupční chobotnicí, ale na přímý dotaz vesměs odpovídají, že oni konkrétně se tedy s tou korupcí vlastně nikdy nepotkali, ale zato slyšeli, že…
S korupcí je jistě nutné se tvrdě potýkat, vytvářet prostředí, které ji nesvědčí. Ta panika je ale k ničemu!
http://josefhavranek.blog.idnes.cz/c/161120/Ceske-panikareni-kolem-korupce.html






