Sen o bezpracném životě v Kanadě se rozplynul. Kanada už je prý stejná jako Francie. Jsou nemajetní, bez peněz, střechy nad hlavou, poslední peníze dají za letenku do země, kterou pohrdli a opustili. Teď očekávají otevřenou náruč. Je tu návrat synů a dcer domů…
Co očekávají? Že se o ně, naše spoluobčany postaráme. Potřebují slušné bydlení, vybavení do bytu, dětem hračky, peníze na jídlo, cigarety, alkohol, léky, auta… A protože nic nemají, splňují podmínku pro přidělení všech sociálních dávek.
Ovšem státní rozpočet a ani rozpočty měst a obcí, ze kterých navždy odešli, s jejich návratem nepočítají. Budou muset „ukrojit“ z koláče tedy někomu jinému.
O tom, že to tak dopadne, nelze ani pochybovat. Jsme přece sociální stát a oni jsou naši potřební. Zcela jistě se nyní exministr pro lidská práva může pokusit o svou reinkarnaci tím, že pro ně všechno vybojuje.
Jen jestli ale se navrátilci nemusí bát rasových útoků, pro které tuhle rasistickou zemi opustili. Možná ale že v kanadě zjistili, že to tu nebylo nejhorší. Protože tady se o ně každý staral a teď po „Vítkovském případu“ je tu přece jenom bezpečněji. Vždyť zákon jim vychází vstříc. To v Kanadě jistě nebylo.
P.S. Už jen chybí, aby je na Ruzyni uvítali květinami, dárkovými poukazy, auty, penězi, dekrety na byt a vším potřebným ti, co se jich neustále zastávají.