Vládní krize, která stála premiéra Nečase kredit, byla vyřešena zásahem panovníka. Když jsou kmáni slabí, musí zasáhnout pán, to platilo odjakživa. Ale i Václav Klaus musel zaplatit, obětoval hlavu dosavadního policejního prezidenta Oldřicha Martinů, přičemž jako náplast mu udělil stříbrnou plaketu za vynikající služby.
Pana Martinů by možná více potěšilo, kdyby prezident dal Radku Johnovi facku, ale ve výsledku je to totéž.
Je to opravdu komické, že takzvaná politická strana s transparencí ve štítě nakonec skončí u tajné dohody, po níž nemají novináři pátrat, a její předseda a nejméně úspěšný ministr se soustředí na sestřelení policejního prezidenta, aniž by mírně žasnoucí veřejnosti podstrčil jediný důvod. Kromě indiskrecí vyvěrajících z policejních zdrojů, ale to je, prosím, prastará vesta - policejní indiskrece otravují českou politickou scénu odjakživa a exprezident Martinů si je rozhodně nevymyslel a nemá na ně patent.
Takže John dosáhl svého, ale zde je opět příklad střetu chytrého s méně chytrým. Václav Klaus jakoby ustoupil Johnovi a obětoval Martinů, jenže se ukázalo, že John nemá žádnou koncepci, žádnou náhradu a že jde o další ze série siláckých gest.
Mediální hrdina Radek John dostal veverky do parlamentu a teď je z nich vyvádí jako krysař hamelnský.
Z tajné dohody zastánců transparence lze odvozovat nejednu spekulaci. Například tu, že chytrý a pilný Václav Klaus, tento obr mezi skřety, vede loď tam, kde ji chtěl odjakživa mít, v zátoce velké koalice. Zesměšnění překážejících, to je jedna z metod, jak toho dosáhnout, tím spíš, když oni tak usilovně pomáhají.