Pokud by někdo myslel, že úspěšným rokem byl pro Václava Klause rok jeho zvolení do funkce prezidenta ČR, měl by sice částečně pravdu, ale já osobně se domnívám, že tím veleúspěšným rokem je pro něho především rok, kterému za několik hodin řekneme adié.

Co se tak zásadního odehrálo?

Václav Klaus funkci prezidenta chtěl, ale jeho touha po prezidentské funkci mu byla v roce 2003 do jisté míry vnucená, když se  po prohraných parlamentních volbách rozhodl neucházet o funkci předsedy ODS a své místo uvolnil následovníkům. Když říkám, že se rozhodl, tak nevyjadřuji zcela přesně tehdejší situaci. Václav Klaus cítil, že v ODS ztrácí pozici a snažil se ze situace vytěžit co nejvíce. Do politického důchodu se mu jistě nechtělo a získání prezidentského úřadu bylo něčím, co jeho renomé rozhodně nemohlo poškodit. Otázkou zůstává, zda ho to mohlo uspokojit, protože Václav Klaus je člověk, který miluje výkonnou moc, což reprezentativní úloha prezidenta nepředstavuje. 

Václav Klaus se nezachoval jako Miloš Zeman, který si ukázal na svého nástupce aby ho následně označil za psychopata,  přesto však těžce nesl v čele strany, kterou pokládal za svou, někoho jiného. Nového předsedu ODS poceloval svým smrtícím polibkem ještě v průběhu volby esemeskou, která se vzápětí stala nejdůležitější zprávou z celého kongresu. Je zbytečné rozepisovat se o vztazích Václava Klause a Mirka Topolánka, který byl silnou osobností a rozhodně nehodlal tancovat pod taktovkou bývalého předsedy, což rozhodně nesnižovalo jeho respekt ke Klausovi a už vůbec to neovlivnilo jeho snahu zajistit mu potřebný počet hlasů ke zvolení v první i druhé prezidentské volbě. Václav Klaus své osobní antipatie umně skrýval a až do roku 2008 se vůči Topolánkovi choval poměrně korektně. Obrat nastal krátce po tom, kdy byl podruhé zvolen prezidentem.  To už začal vystupovat proti ODS a jejímu předsedovi zcela otevřeně.

Václav Klaus je politik, který  jako jediný z naší politické scény, může v tomto končícím roce sčítat úspěchy. Zbavil se Topolánka, jako podvod se ukázalo kázání o globálním oteplování, ekonomická krize pomohla k posílení euroskeptických názorů a odpor k jednotné měně už neskrývají ani ekonomičtí experti.

Můžeme si myslet o Klausovi cokoli, milovat ho nebo nenávidět, pohrdat jím, zuřit, nadávat a vztekat se, stejně jako předvádějí někteří novináři v těchto dnech, nemůžeme mu však upřít, že je politikem, který má formát, ví co chce a ví jak na to.    

V Bakalových Hospodářských novinách se píše:

„důležitým momentem předvánoční krize je ale i to, že Nečas přenechal roli zachránce kabinetu prezidentu Václavu Klausovi. Právě u něj koaliční špičky za dlouhé dvě hodiny vyjednaly dohodu. „Václav Klaus dal úmyslně najevo, kdo je pánem situace. Jen zatím není jasné, s jakým úmyslem to udělal,“ komentoval to s mírným sarkasmem v hlase místopředseda ODS Pavel Blažek."

Ten úmysl je zcela zřejmý. Zájem udržet současnou vládu není jen prezidentským zájmem, ale věřím tomu, že zájmem většiny občanů této země.

Tím méně zřejmým je láska Václava Klause k výkonné moci, k akčnosti, rozhodování. K tomu, co mu nemůže dát funkce prezidentská. A do důchodu se tento pán, opatrně kroužící své kristiánky na krkonošských svazích,  po odchodu z Hradu rozhodně nechystá. Jeho současné angažmá ve vládní krizi je pouhá předehra k návratu do čela ODS.

Jak dalece se moje prognóza naplní, to si jistě povíme za dva roky.  Prozatím vše nejlepší Vám všem v roce 2011 přeje Jana Dědečková.

http://virtually.cz/journal/?q=node/2404