To raději chcípnu, než bych se vás doprošoval!…vyhrknul jsem na doktora, který si chodil vybírat do čekárny své známé a ještě známější pacienty - mne už bez vysvětlení  více než dvě hodiny přehlížel…

Bylo mi tenkrát něco přes dvacet, plnej adrenalinu -podobných dramatických gest jsem se dopouštěl poměrně často.

Ve zmíněné scéně byla zřejmě  ještě přítomná nějaká působivá  výhrůžka, neboť soudruh docent mi potom několikrát telefonoval domů a nepřestal s tím i když jsem mu opakovaně praštil telefonem.

Už bych tuhle trapnou příhodu dávno zapomněl, nebýt toho rozhovoru, který jsem  - po přemlouvání matky -  nakonec přece jenom absolvoval. Po omluvě totiž okamžitě následovalo dlouhé ujišťování, že soudruh  je uvědomělý lékař, dokonce i člen brigády socialistické práce.

Ten telefonát mi tenkrát přišel ještě o chloupek trapnější - ujetější, než ta předchozí hysterická scénka v čekárně.

Časem  jsem se  zklidnil, raději se zdaleka vyhýbám podobným situacím. Nicméně, když tak sleduju to zjevné, organizované  vyděračství mnohých  lékařů, dokonce oficiálně podporované Českou lékařskou komorou, dělá se mi z toho  zle.

Zřejmě se vracím do mladých let. Znovu mě napadá, že bych patrně raději chcípnul, než se nechal takovým hnusným způsobem ponižovat - vydírat!

http://josefhavranek.blog.idnes.cz/c/173660/To-bych-radeji-chcipnul.html